Hlavní obsah

Britové hráli Mou vlast netypicky

Právo, Vladimír Říha
PRAHA

Zcela netypické pojetí Smetanova cyklu symfonických básní Má vlast předvedl na úvod 60. ročníku MHF Pražské jaro Londýnský symfonický orchestr řízený šéfdirigentem sirem Colinem Davisem.

Článek

Angličané zahájili ve čtvrtek večer ve vyprodané Smetanově síni festival prezidentskými fanfárami i českou hymnou hranou vestoje celým orchestrem (!) - přítomen byl prezidentský pár, následující Davisovo podání Smetanova cyklu však bylo mimo domácí interpretační tradici s odmítnutím programového obsahu díla.

Davis již před koncertem sliboval neortodoxní pochopení cyklu a svému slibu dostál. Sedmasedmdesátiletý dirigent, který už v Praze s tímto orchestrem hostoval v roce 1997, nastudoval Mou vlast nejen bez vlasteneckého patosu, což je u cizince pochopitelné, ale i bez většího sepětí s programovým obsahem jednotlivých básní, což je dost riskantní. Přiznal, že Smetanův život i veškeré národnostní problémy tehdejší české společnosti poznával až dodatečně z literatury. "Od toho, aby posluchač znal historické detaily, je programová brožura s podrobnými studiemi, ale tu si může přečíst až doma," říká Davis.

Chápe Mou vlast především jako hudební dílo, které by mělo upoutávat čistě hudebními prostředky a tak ji také hraje. Rozchází se tak úplně s talichovskou i kubelíkovskou tradicí, odmítá patos, básně plynoucí jedna podruhé jsou sice velice dobře zahrané (orchestr má úžasnou zvukovou kulturu), ale s novými dynamickými i tempovými výklady působí až příliš anglicky učesaně, chladně, někdy dokonce jednotvárně (některá místa Z českých luhů a hájů). Bylo tomu tak zejména v první polovině (Vyšehrad, Vltava, Šárka) - nejvíce snad v Šárce, která více než mýtický příběh připomínala selanku a kupříkladu jízda Ctiradovy družiny anglický lov na lišku než scénu z dramatické báje.

Mnohem lépe se Davisovi podařila druhá část, zejména obě poslední básně Tábor a Blaník, kam přece jenom proniklo více citu, drama i napětí.

Je samozřejmé, že vztah cizinců k některým našim hudebním pokladům bude odlišný než náš, a tak z tohoto úhlu pohledu lze anglickou Mou vlast hodnotit jako vítaný příspěvek k diskusi. Ale český posluchač asi dá právě u Mé vlasti přednost přístupu, který se více přiklání k obsahu díla a jeho interpretační tradici.

Související témata:

Výběr článků

Načítám