Článek
Pamatujete si, kterou písničku od Pink Floyd jste slyšel jako první?
Myslím, že to byla Another Brick In The Wall, part 2. Bylo to v roce 1979, bylo mi kolem deseti let a krátce před Vánocemi v Anglii vyšla jako singl. To je má první vzpomínka na Pink Floyd.
Byla to láska na první poslech?
To ani ne. Byl jsem malé dítě, tak mě asi jako všechny děti hodně bavila písnička We don’t Need No Education. Ale láska z toho hned nebyla. To přišlo později. Bylo mi tuším třináct, když jsem poprvé slyšel album The Wall v celé jeho kráse. Tehdy jsem pro Pink Floyd začal mít opravdovou slabost. Nikdy jsem před tím nic takového neslyšel. Ta deska mě fascinovala.
Co je pro vás na hudbě Pink Floyd tak přitažlivé?
Děje se v ní mnoho věcí. Texty vyprávějí zajímavé příběhy, hudba je vzrušující a dramatická. Provokuje představivost. Má velkou hloubku a obsahuje mnoho různých stylů. Je na ní co objevovat a obdivovat.
Je v ní možné po těch letech, co hudbu Pink Floyd znáte a hrajete, nacházet něco nového?
Podle mě ano. Stále se objevují drobné detaily, kterým jsem zatím nevěnoval pozornost. Hraju v kapelách, které vzdávají Pink Floyd poctu už dvacet let. A stále mě to nenudí. Pořád mě ty písničky baví.
Hrál jste i v kapelách, které vytvářejí vlastní hudbu?
Ano, byl jsem členem několika takových skupin. Prošel jsem si klasickými stádii, kdy se snažíte podepsat kontrakt s nějakou vydavatelskou společností. A skončil jsem u Pink Floyd. Ale pořád mám vedlejší akustický projekt, který hraje mé písně. I to je moje radost.
V České republice dobře známe The Australian Pink Floyd Show, která tu již několikrát vystupovala. Jak se od ní Brit Floyd liší?
I já znám díky té show Českou republiku, kde jsem s ní jako její člen dříve vystupoval. Je to těžká otázka, oba projekty hrají hudbu Pink Floyd, takže rozdíly nejsou závratné. Ale troufám si říct, že Brit Floyd představují čerstvější přístup. Hraje s námi mnoho nových hudebníků, kteří v sobě mají velkou vášeň pro to, co dělají. Jsou velmi talentovaní a já věřím, že nová energie je znát. A velmi se soustředíme na detail, snažíme se tu hudbu prezentovat tak věrně, jak to jen jde.
Je při tom možné nějak uplatnit svou kreativitu?
Především jde o oživení té hudby v co nejpřesnější podobě. To je primární cíl. Ale každý z nás má zároveň svou vlastní hudební osobnost a ta nejde úplně popírat. To je vlastně ve finále to, co dodává tu špetku výjimečnosti Brit Floyd.
Myslíte, že se ještě někdy Pink Floyd vrátí a pojedou na turné?
Myslím si, že ne. Od té doby, co před pár lety umřel Richard Wright, už v to nedoufám. Navíc Roger Waters stále koncertuje a David Gilmour také nezahálí. Nanejvýš zahrají jeden příležitostný koncert, ale turné už podle mě nikdy nepojedou.
