Článek
Nepřevratná knížka, ale vzácně povzbudivá obyčejnou láskou k lidem a kraji, v němž - řečeno s Vítem - Bůh s námi žertuje.
Libor Slíva: Sentence XLII
Ten vlak, co mi ujel,
byl poslední,
pod který jsem
chtěl skočit.
Vít Slíva: Hospodo!
Kostelní hrana a hřbitovní muzika:
stiskly mu hruď - a nepovolí.
Hospodo, nalej! zadupou stoly.
Hospodo, sladkou! Sirotek naříká!
Ať je mu trochu líp!
Sedne a neslyší z průjezdu: - Dala mi!
Neslyší: - Kurva, chceš do tlamy?!
Ani z kuchyně vtip.
Sladká se rozléhá jako zvon.
Hospodo, hořkou! Synek má hoře.
Ať vytroubí celý bombardón!
Sedí a v záchodku chlap ženskou oře.
Sedí a k chlípnému klipu
zpívá svůj falešný bas.
Dříve než noc stačí zatáhnout pípu,
zaškrtí se mu hlas.
Bratři Slívové: Z Hradce na Hradec, Weles, 2003 100 stran, cena neuvedena