Článek
Nejlepším vyjádřením kvality nové inscenace, která se u nás v opatrnější verzi hrála jen v Opavě, je hlas filmového pedagoga Jana Gogoly po premiéře: "Začínám si myslet, že pro film je Alice trochu škoda." Pravda je, že režisérka filmů Ene bene a Výlet umí stvořit i divadelní inscenace (Láska v Bez zábradlí, Lidský hlas v Černé labuti, Perfect Days Na zábradlí). Inscenace hry Když tančila se ji podařila znamenitě.
Až do hořkých konců
Nerovný vztah velké tanečnice a o sedmnáct let mladšího alkoholem devastovaného básníka vydržel necelé dva roky (1921 - 1923), byť manželství trvalo o něco déle. V roce 1925 se básník zastřelil, Duncanovou o dva roky později uškrtila její vlastní šála namotaná na kolo bugatky jejího posledního milence.
Nellis vsadila inscenaci do ošuntělého pařížského pokoje (Jozef Ciller), jehož zařízení mizí v zastavárnách. Kostýmy Jany Zbořilové velice přesně evokují 20. léta. Vše je invenčně postaveno na vtipném jazykovém babylónu - anglické češtiny, ruštiny, francouzštiny, řečtiny, italštiny a švédštiny.
Výborné výkony herců
Inscenaci zdobí herecké výkony. Duncanová Zuzany Bydžovské už ví, že vztah s Jeseninem pádí ke konci. V pětačtyřiceti prožívá velkou životní krizi, a ještě neví, jak z ní. Dokonalou překladatelkou Belzerovou, obdivovatelkou umění a skromnou ženou bez minulosti poztrácené kdesi v bolševickém Rusku je Lenka Vlasáková.
Zběsilým, neurvalým, arogantním, ale v depresích se potácejícím básníkem je Adrian Jastraban. Ještě obdivuhodnějším partem je homosexuální řecký pianista Alexandros Filipa Čapky (hvězdy Olomouce, Brna a Ostravy), něžný i k Duncanové, zvláště když vidí její trápení.
V epizodách se neztrácejí ani Lenka Termerová (Mary Desti), Bohumil Klepl (Luciano), Klára Lidová (Christine) a Adéla Kačerová (alternuje Jeane s Janou Tabreou). Po Kabaretu Prévert - Bulis je to druhá výrazná inscenace roku 2005.
Divadlo Bez zábradlí Praha - Martin Sherman: Když tančila. Překlad a režie Alice Nellis, scéna Jozef Ciller, kostýmy Jana Zbořilová. Premiéry 24. a 25. ledna 2005.