Článek
Příběh filmu sepsal jakýsi Svatopluk Turek, netalentovaný břídil, který se živil jako reklamní malíř u továrníka Bati. Právě jemu se knihou pomstil, když pojal hlavní postavu "šéfa" jako baťovskou karikaturu.
Baťa, komicky jednostranný záporák, chodí po továrně jako Gestapo, každému nadává a občas někoho vyhodí na základě třicetisekundového rozhovoru. Jednou se projeví i jako prasák, když obtěžuje sekretářku, ale ta ho jako uvědomělá žena z lidu odmítne. Tím je zmařena jediná šance na erotickou scénu, kterou tento asexuální film zoufale potřebuje.
Přestože na něm spolupracovali sovětští poradci a také univerzálně použitelný český umělec Otakar Vávra, dopouští se scénář několika nevysvětlitelných kiksů. Např. věnuje dlouhou pasáž mluvení o ekonomické krizi, ukazuje, jak se vrací neprodané zásilky bot z celého světa, a pak nelogicky obviňuje továrníka, že chce propustit část dělníků. Dělníci se ale pochopitelně nedají a zorganizují stávku, kterou vede sympatický mladý kádr Joska.
V SSSR hlad rozhodně není!
Druhou rovinou filmu je rovina milostná, která dopadá snad ještě hůř než ta politická. Zde se nepraktický intelektuál pokouší o jednu soudružku ze závodu, ale ta dá přednost dělníkovi Joskovi. Váhavý intelektuál ostrouhá, ale diváka pobaví, když na schůzi komunistů perlí hláškami jako: "V Sovětském Svazu hlad rozhodně není."
Scéna, kdy jde Joska na rande s dělnicí, je rovněž skvostná:
On: "Nemohu se odhodlat."
Ona s obdivem v očích: "S tebou se Josko ničeho nebojím."
Přesto má tento nehorázně prolhaný film v sobě i kus pravdy, třeba když naznačuje špinavé propojení mezi politikou a podnikatelským sektorem. Tomu se dnešní divák v ČR může jen těžko smát.
Celkové hodnocení: 30 %