Článek
Jakou pozici ve Dvořákově tvorbě klavírní tria mají?
Jarůšek: Dvořák je náš milovaný skladatel a ta tria se linou celým jeho životem. První je takové jarní, čerstvé. Druhé je o poznání melancholičtější, neboť reflektuje smrt jeho dcery Josefíny, třetí je velká symfonie pro tři nástroje a ve čtvrtém, nazvaném Dumky, vykompenzoval všechen svůj um a talent. I proto jsou v jeho tvorbě všechna důležitá.
Jelikož jde o klavírní tria, nabízí se úvaha, že právě klavír je pro ně nejdůležitější. Z nahrávky je nicméně patrné, že to tak není.
Jarůšek: Ta úvaha se nabízí, to je pravda. Ve skutečnosti jsou ale všechny tři nástroje v rovnováze. Není to tak, že smyčce doprovázejí klavír. Ten je však největší nástroj ze všech, a proto jsou v klasické hudbě tria s klavírem nazývána klavírní.
Vy a vaše manželka Veronika jste kvůli této nahrávce dočasně opustili své domovské těleso Pavel Haas Quartet. Znamená to něco víc?
Jarůšek: Nikoli, členy Pavel Haas Quartetu jsme stále. Vždy jsme se soustředili a soustředíme hlavně na svou práci v něm. Když jsme ale v roce 2014 potkali Borise a začali s ním jako kvarteto spolupracovat, vzniklo mezi námi velmi silné hudební i lidské pouto. V roce 2018 pak dostal nabídku, aby v Bruselu odehrál Šostakovičovo trio, a ke spolupráci na něm oslovil Veroniku a mě.
Jarůšková: Náš dvořákovský projekt má kořeny v době před dvěma lety, kdy festival Dvořákova Praha oslovil Borise jako kurátora pro realizaci všech Dvořákových trií. A on se opět obrátil na nás. Odehráli jsme je nejen na Dvořákově Praze, ale i na dalších koncertech ve světě. Když jsme později jednali se Supraphonem o tom, jak bude pokračovat naše spolupráce, došlo i na tento projekt.
Album jste natáčeli pod dohledem britského producenta Andrewa Keenera v usedlosti Wyastone Leys v údolí řeky Wye na anglicko-velšském pomezí. Jak to prostředí atmosféru natáčení ovlivnilo?
Jarůšek: To studio je v podstatě v lese, hned vedle řeky, celý den tam zpívají ptáci a je tam nádherně vidět západ slunce. Koho by to neovlivnilo? Minimálně podprahová inspirace tam určitě byla.
Giltburg: Nahrával jsem tam už více alb. Pro soustředění se na tvorbu, umění a interpretaci je izolace od civilizace, kterou to místo nabízí, skvělá. V mé představě je navíc příroda jedním ze zásadních aspektů Dvořákovy hudby, takže to místo bylo pro nahrávání výborně vybrané.
Budete spolu nahrávat ještě další klavírní tria?
Jarůšek: Žádné nahrávání zatím v plánu nemáme, ale je možné, že ještě někdy nějaké přijde. Existuje spousta jiných krásných trií, která bychom s chutí natočili. Mnohá jsme už dokonce společně hráli. Pro několik nadcházejících sezon máme dohodnutých pár společných koncertů.
Dvořákova klavírní tria jsme už ale provedli mnohokrát předtím. Teprve když v nás jejich interpretace dostatečně uzrála, natočili jsme je na album.
S Pavel Haas Quartetem jste zvyklí dostávat za svá alba prestižní hudební ceny. Myslíte, že bude oceněna i deska Dvořákových trií?
Jarůšková: Především doufáme, že ji ocení běžní posluchači. Když si ji poslechnete ve sluchátkách, máte pocit, že sedíte ve studiu hned vedle nás. Chtěli jsme, aby to tak bylo, v tomto ohledu se nahrávka mimořádně povedla. Pracovali jsme koneckonců s jedním z nejlepších nahrávacích týmů v Anglii.
Ocenění jsou milá, ale nejsou tak důležitá. Dvořák složil svá tria pro lidi a my je pro lidi nahráli.
Jarůšek: Hudebním cenám se nebráníme, největší kompliment už jsme ale dostali. Hlavní producent alba Andrew Keener má za sebou více než tisíc pět set nahrávek a je v Anglii skutečná legenda. Když jsme natáčení dokončili, telefonovali jsme si a on mi řekl, že je to tak úžasné cédéčko, že pokud existuje spravedlnost, získáme za ně všechny ceny.
Že mi to řekl právě tenhle pán, je pro mě víc než všechna ocenění, která bychom mohli dostat.