Článek
Na svých internetových stránkách jste vítězství v soutěži komentoval povzdechem – co se dá dělat. Máte z té ceny vůbec radost?
To byla spíš taková nadsázka. Ale je pravda, že někteří členové undergroundové scény řeší, nakolik se tímhle člověk zaprodává komerci. Ovšem takhle já nepřemýšlím a z ceny samozřejmě radost mám.
Nebere ale oficiální soutěž umělci tak trochu jeho svobodu?
Mojí určitě ne. Tvorba alba Náměstí míru je natolik okrajová, že se toho nebojím. Pro mě vítězství určitě neznamená nějaký zvláštní úspěch, natož komerční. Na druhou stranu může oslovit i jiné lidi, ke kterým bych svoji hudbu jinak těžko dostal. Mě prostě zajímá cesta alternativní tvorby. Alternativní v tom smyslu, že představuje jiný hodnotový systém.
Jak přesně probíhala nominace na ceny Apollo?
Prostě se vyhlásily nominace a bylo to. Nikdo mě neoslovoval, ale to mi nijak nevadí. Já vnímám především pozitiva zmíněné soutěže. Během prvních dvou dnů od zveřejnění výsledků si album na internetu stáhlo 1500 lidí.
Váš vztah k cenám je tedy kladný?
V hudbě se určitě nedá závodit, to je pravda. Jestli má ale ta cena upozorňovat na zajímavé věci mimo hledáček velkých médií, je to podle mě v pořádku. Vždycky záleží na tom, co s tím svým úspěchem uděláš.
Je album Náměstí míru vaše nejosobnější dílo?
Ano, souhlasím. Je to hodně intimní a hodně zranitelné. Ale určitě v tom hrál roli způsob nahrávání v jednom pokoji se špatnou akustikou. Musel jsem točit do mikrofonu hodně zblízka. A najednou se ta blízkost přenesla i do hudby samotné.
Texty jsou inspirované vaší osobní zkušeností?
Je to do jisté míry můj život. Něco je ale odpozorované jakoby zvenčí, protože já rozhodně nežiju tak smutně. Popsal bych to jako spojení mých vlastních zážitků s věcmi, které chytám zvenčí.
Souvisí vaše texty i s vaším životním stylem, tedy Straight Edge?
Ano, jsem Straight Edge. Věřím na život bez látek, které člověku mění vědomí a způsobují závislost. Tedy především bez drog, tabáku a alkoholu. Jedna rovina je osobní, týká se sebekontroly a disciplíny. Druhá věc, kterou tam intenzivně cítím, se týká vymezení jedince proti normálnosti, ve smyslu přijímaných společenských klišé nebo i předsudků.
Souvisí s vnitřní svobodou i střídání vašich uměleckých jmen?
Do jisté míry. Například v případě slova Bonus mě nejvíce zajímala ta významová zaměnitelnost. Původní idea byla taková, že konkrétně hip-hop, který dělám, je dostupný pro všechny. Každý tedy může být Bonus v mnoha významech. To alter ego, vytvořené přezdívkou, zabezpečuje určitý odstup od díla.
Jak bude podle vás vypadat hudební průmysl v budoucnu?
Myslím, že hudbu budeme poslouchat z mobilních telefonů jako digitální stream. Stahování nechápu jako krádež, tvůrci se díky stahování stanou známými a pak zvyšují i kulturní úroveň. Tvrzení, že nezískají peníze, je pouze úzký argument konzumního kapitalismu. Stahování je rozšiřování kultury mezi lidi.
