Článek
Jak se budete za letošním rokem ohlížet?
Byl poměrně hektický, stalo se toho opravdu hodně. Vrátit se po dvou letech k intenzivnímu koncertování bylo zvláštní. Najednou se všechno dělo v jeden okamžik. Magické byly velké londýnské koncerty. Hrál jsem pět večerů v Royal Albert Hall, to bylo výjimečné. Pak jsem hrál na festivalu Glastonbury, což bylo také skvělé. Koncerty letos působily jako oživlá dávná vzpomínka. Když jsem pak byl na pár dní doma, měl jsem pocit, že to bylo všechno jako sen.
Hezký sen?
Ano, vrátila se ta stará opojná atmosféra. Navíc mám pocit, že tohle je nejlepší verze mé show, a nálada v týmu je skvělá. Všichni jsou vděční, že to zase můžeme dělat.
Vaše předposlední album Migration bylo inspirované životem na cestách. Aktuální Fragments vzniklo v lockdownu, kdy jste sice nemohl cestovat, ale zase jste měl na tvorbu víc času. Byl to pro vás velký rozdíl?
Rozhodně ano. Při posledním nahrávání pro mě bylo těžké najít inspiraci. Jsem zvyklý být každou chvíli jinde a jakákoli změna je pro mě inspirativnější než být doma. Pokoj, ve kterém sedím, když spolu mluvíme, je skvělý na to, abych v něm zpracoval zážitky, které jsem získal na jiných místech. Vím, že některým lidem vyhovuje se zavřít a být sám, ale já takhle pracovat neumím. Potřebuji vyrazit ven a prožít svá malá dobrodružství.
Jaká?
Třeba vyrazit kempovat nebo na výlet do pouště. Tam hledám své múzy. Vždy si rád vymýšlím, kde mohu co prožít. Nedávno jsem zrovna zkoumal, kde se zastavím na tomhle turné a co zajímavého tam budu dělat. Mám například volný den v Praze, pak bych se také rád zastavil v Budapešti v lázních. Obzvlášť teď, kdy jsme nějaký čas nemohli cestovat, je pro mě důležité něco podniknout i během turné. Zážitky a potkávání se s lidmi jsou pro mě důležitou součástí toho, co mám na životě hudebníka rád.
Co se vám podařilo prožít během doby, kdy jste pracoval na albu Fragments a možnosti byly kvůli pandemii omezené?
Nebylo moc na výběr. Snažil jsem se prozkoumat jihozápad Ameriky, kaňony v Utahu například. Také mi definitivně došlo, že kalifornské Údolí smrti je opravdu zajímavé místo. Po pěti hodinách jízdy se ocitnete na místě, které vypadá jako z jiné planety. Strávit tam pár hodin je poměrně očistná záležitost.
V tiskových materiálech se tvrdí, že jde o vaše nejemocionálnější album. Je to tak?
Nepamatuji si, co jsme tam psali! Ale asi je to tak v pořádku, emoce jsou jeho základní ingrediencí. Hudba je na nich založená vždy a pro tohle album to rozhodně platí. Byl bych rád, kdyby to tak publikum také cítilo.
Během koncertů mi vždy hudba, kterou hraji, připomíná dobu vzniku. Vybavuji si konkrétně, kde jsem byl fyzicky i co jsem prožíval, když se ty skladby rodily. Při současných koncertech si vzpomínám, jak jsem se v roce 2020 procházel někde sám se sluchátky v uších po parku a nikde nebyla ani noha. Nebo jak jsem seděl se svým psem na gauči a koukali jsme na film.
Naštěstí ale hrajeme třeba i skladby z alba Black Sands, které mě myšlenkami vracejí k turné, jež jsme odehráli před deseti lety. Vybavuje se mi třeba, jak jsme šli deštivou nocí v Nizozemsku po koncertu do baru. Během koncertů mám podobné flashbacky neustále, některé jsou už opravdu vzdálenými vzpomínkami.
Občas se o vás píše jako o veteránovi elektronické hudby. Cítíte se tak?
Jsem tu už nějaký pátek, to nepopřu. V rámci historie elektronické hudby už je to opravdu dlouhá doba, mám pocit, že jsem někde na pomezí. Někteří lidé už na mou tvorbu hledí s nostalgií, ale já dávám pořád přednost tomu, když se na ni pohlíží jako na současnou.
Chápu, že mnozí mají s mými staršími nahrávkami spojené vzpomínky a těší mě to. Mám ale radost, že mou nejdůležitější deskou je pořád vždy ta poslední, ne nějaká zásadní nahrávka z dřívějška. Mám díky tomu pocit, že jsem stále relevantní.
I jako posluchač mám radši novou hudbu. Každou chvíli mě, obzvlášť v elektronické muzice, něco nadchne. Hodně se toho děje, řada lidí je opravdu progresivních a mě to baví sledovat. Teď mě baví nová vlna drum and bassu z Velké Británie, která je zábavná a chytlavá. Třeba PinkPantheress nebo Nia Archives. Jsou to mladší umělci, kteří odkazují na drum and bass z devadesátek, ale neberou to zase tak vážně.
Co vás nyní kromě koncertů čeká?
Příští rok budeme mít méně živých koncertů a já budu více vystupovat jako dýdžej. Koncerty, které nás teď čekají, budou na nějakou chvíli poslední. Hodlám vydat hudbu, která bude reflektovat, čemu se budu věnovat. Takže to bude trochu víc párty.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Migration - Bonobo [LP], Fragments - Bonobo