Bolek Polívka dostal k narozeninám jízdu tramvají do stanice stáří

„Je to tramvaj do stanice stáří. A je dobré, že do té stanice teprve míří,“ poznamenal pro Novinky Bolek Polívka, který se narodil ve Vizovicích poslední červencový den před pětasedmdesáti lety.

Na své rodné Valašsko a město dětství herec, komik, mim, dramatik, scenárista i divadelní principál, jehož kumšt v divadle i na filmovém plátně mnohokrát ocenili doma i v zahraničí, nikdy nezapomíná. Stejně jako nikdy neopustil Brno, kde v roce 1971 vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění.

„Podívejte se nalevo, tady je JAMU, kde jsem studoval. Když se podíváte napravo, tak vidíte lékařskou fakultu, kde jsem studovat mohl, ale nestudoval. A to je možná dobře.“ zavtipkoval při jízdě městem oslavenec, který byl z originálního daru kamarádů opravdu nadšený.

Více než dvouhodinové projíždění městem party tramvají se podařilo dokonale utajit. Na jízdu s manželem se dostavila vedle zhruba dvacítky kamarádů i jeho žena Marcela či dcera Mariana, které ovšem Bolek říká Marjánka.

Pozdravit před odjezdem přišla tátu ke kostelu svatého Jakuba, kde měla narozeninová tramvaj mimořádnou zastávku, i dcera Anička. Do tramvaje nastoupila i primátorka Markéta Vaňková (ODS), která je na slavného Brňana náležitě pyšná.

„Od dětství jsem ho vnímala jako perfektního herce, komika, milovala jsem ho v manéži i v divadle, pro mne to je a vždy byl brněnský fenomén, kdy jsem se postupně dozvídala, jak je uznávaný i ve světě, i to, že jeho herectví a tvorba jsou naprosto unikátní. Myslím si, že stejně jako já je na něj spousta Brňanů hrdá, protože je jednoduše náš,“ vyznala se.

„V Brně žiju celý svůj dospělý věk. Od osmnácti. A proč jsem z něj neodešel? Jednoduše řečeno nebylo zapotřebí,“ řekl herec. A pokračoval: „Mám to tady prostě rád. To je podobné, jako když se mě ptají, proč jsem neemigroval. Možná bych se pak mohl tam někde venku přiblížit k lavičce s milenci v parku, třeba bych i zaslechnul, o čem si povídají, ale co by mi to bylo platné, když bych jim nerozuměl. Moci žít tam, kde člověk žít chce, je podle mne veliké štěstí,“ dodal herec ovládající několik světových jazyků.

„Zazvoň nám na skvělé časy,“ ozvalo se při druhém okruhu před hlavním nádražím, když na konci Masarykovy ulice tramvaj na chvíli zastavila a „šalinář“, jak se tramvajákům v Brně říká, pustil Polívku do kabiny.

„No to bude kalamita,“ poznamenal kdosi z kamarádů a narážel tak na slavný film Kalamita téměř „dvorní“ Polívkovy režisérky Věry Chytilové, se kterou natáčel slavný snímek Dědictví aneb Kurvahošigutntag.

„Tak pozor, pánové, já v Kalamitě ten vlak skutečně řídil,“ oponoval před zazvoněním Polívka a na poznámku „však jak to taky dopadlo“ se nositel Českých lvů za filmy Zapomenuté světlo a Musíme si pomáhat srdečně zasmál.

„Tramvají jsem nejel zhruba rok a tento dárek se opravdu vydařil,“ vyseknul poklonu kamarádům oslavenec. Jak dodal, je pro něj velké štěstí byt obklopen rodinou a přáteli, se kterými narozeniny oslaví v Olšanech.