Článek
Na nové desce jste spojil dva své projekty, Tam Tam Orchestru a Tam Tam Batucadu. Proč?
Před deseti lety vznikl bubenický projekt Tam Tam Orchestra. Postupně jsem do něho začal přidávat další nástroje a zpěv, aby byl pro posluchače přijatelnější. Časem se rozdělil na dvě části – harmonickou Tam Tam Orchestru a bubenickou show Tam Tam Batucadu. Jejich spojení je pro mě logickým vyústěním předcházejícího vývoje. Deska Sambista je vyznání lásky k sambě.
Kde se ta láska vzala?
Přišla postupně. Nejdřív jsem se jako bubeník dostal do skupiny Laura a její tygři, kde jsem se začal zajímat o perkusivní nástroje. Pak přišly autorské projekty Šum svistu a Sluneční orchestr, v nichž jsme hráli hlavně kubánskou hudbu. V té době mě začala zajímat brazilská samba, portugalština a věci s nimi spojené. Získal jsem k nim silný vztah, studoval je a loni v lednu a únoru jsem měl dokonce možnost studovat sambu přímo v Riu.
Jaké poznatky jste tam získal?
Bude to znít legračně, ale když jsem chodil po městě, měl jsem pocit, že jsem tam doma. Nebloudil jsem, bavil jsem se s lidmi, bylo mi dobře. Zúčastnil jsem se už i příprav karnevalu, hlavně kvůli muzice. Na jedné zkoušce jsem měl dokonce na sobě nástroj a kostým jedné z velkých škol samby. Nakonec mi ale jejich šéf řekl, že neznám jejich bubenické brejky, a nemůžu se tedy akce zúčastnit. Proto jsem tam ale nejel. Chtěl jsem být při tom a vstřebat to.
Je těžké skládat ve střední Evropě písně v duchu samby?
Není to naše tradice, to je pravda. Pro mě to ale těžké není, protože mi jsou rytmy samby blízké, daleko bližší než česká hudba. Brazilská muzika je mix africké a evropské. Je mnohem evropštější než třeba africký folklór. Celá Jižní Amerika navíc mluví evropskými jazyky, španělsky a portugalsky. V dobách kolonizace tam Evropani vozili africké otroky, kteří v sobě měli svou kulturu tak zakořeněnou, že ji z nich otrokáři nevymlátili. Spojením s evropskou a jihoamerickou vznikla unikátní hudba, kterou dnes obdivuje a ctí skoro celý svět.
Je v brazilské muzice i něco českého?
Používají trumpetu, klavír nebo kontrabas, takže je možné, že tam v minulosti zavítal někdo z Čech a měl v kufru trumpetu, jejíž zvuk tamní obyvatele nadchl. Navíc je tam velmi populární polka, ovšem pod názvem „shoro“. Paralelu mi potvrdili i brazilští znalci hudby. Zajímavé také je, že v Brazílii často užívají slovo „Bohemia“. Je to pro ně něco jako ráj, parádní život a parádní svět. Jako Čecha mě to docela pobavilo.
Vznikla některá ze skladeb na nové desce v Brazílii?
Písnička Rio de Janeiro. Bylo to asi hodinu poté, co se má manželka Tereza dozvěděla, že je v jiném stavu. Naše dcera Viktorie je počatá v Brazílii, je to karnevalové dítě. Vlastně si s námi v manželčině břiše celý ten pobyt zažila. V písničce Rio de Janeiro je hodně eufórie a štěstí. Zkušenost z návštěvy Brazílie je ovšem znát na celé desce.
V Praze máte školu samby. Má šanci zúčastnit se někdy karnevalu v Riu?
Zní to moc hezky, ale šance je nulová. Bylo by to nošení dříví do toho největšího lesa. V Riu jsem se ovšem zúčastnil mezinárodního setkání škol samby, díky kterému jsme byli přizváni do projektu Samba Globo. Brazilci už o nás tedy vědí, ale musím vysvětlit, že u nich má škola samby čtyři pět tisíc lidí a spoustu fanoušků, je to takový fotbalový klub. V naší škole je kolem třiceti lidí.