Článek
Bylo to takhle prosté? Venkovský učitel je s rozpočtem dva milióny eur na české poměry dost drahý film.
Bylo to přesně tak: ohlas Divokých včel, které byly levné a přesto bylo nesmírně těžké na ně sehnat prostředky, pomohl k penězům na Štěstí. Jeho úspěch pak posílil v zahraničních partnerech důvěru, takže se už plynule a dost rychle rozhodli pokračovat ve spolu práci. Díky tomu jsme například mohli postavit filmové dekorace v reálném prostředí. U mě za domem.
V čem je půvab takového, dnes už nepříliš obvyklého, natáčení?
Dřív se tak točilo běžně, dnes je to drahé, ale pro mě důležité. Nejdřív jsem si všechno představil, a pak jsme ten dům postavili podle mých představ. Mohli jsme tam točit z jeřábu, v dlouhých záběrech, kde je na pozadí herecké akce přirozené světlo a krajina. Takhle to mám rád.
Je to váš třetí film o hledání lásky, a přece trochu jiný. Nejen proto, že jeho hlavní postava je homosexuál, ale i proto, že na rozdíl od hrdinů předchozích filmů, kteří byli spjati s prostředím, kde žili, přichází jako cizinec odjinud. Proč ta změna?
Člověk je víc než produkt prostředí, je určen sám sebou. To je hlubší téma. Chtěl jsem, aby se odehrávalo nejen epické drama mezi postavami, ale aby to bylo dramatické zevnitř s co nejintenzivnějším citovým prožitkem.
Nebál jste se vnější atraktivity problému sexuální orientace?
Musí se přemýšlet o postavách jako o lidských bytostech a nenechat se možnou vnější atraktivitou strhnout. Pro mě je to stejný druh vztahu jako každý jiný, spíš jsem měl strach, aby se mi podařilo přesvědčivě vytvořit postavy – pravdivě vzhledem k příběhu, který vyprávíme.
K tomu jste potřeboval precizní herecké obsazení. Měl jste ho vymyšlené předem jako ten dům?
Na Zuzanu Bydžovskou jsem myslel od začátku, příběh vznikal z mé touhy s ní pracovat. Je to pro mě úžasná herečka i bytost. O Pavlu Liškovi jsem ani moc nepřemýšlel. Ale jak jsem psal, najednou jsem si začal říkat a proč ne, pak jsem si začal hledat proč jo, ale pořád jsem měl pochybnosti.
Jasně, diváci nejsou zvyklí vidět ho v postavách intelektuálů.
I já jsem v tom viděl zprvu problém, než jsem si uvědomil, že o to nejde. Byla to prostě těžká role. Inteligentnímu herci, což Lišák je, se lépe hraje hloupější postava, hlupák intelektuála nezahraje. Pavel zvládl postavu výborně.
Neméně podstatnou roli ve filmu hraje krajina a nálada horkého léta. Přálo vám počasí, nebo jste na něj museli čekat?
My bychom nečekali. Počasí je něco, co svěřuji vyšším mocnostem. Věděli jsme, kde bude vycházet slunce, ale záběry byly připraveny i na blbý počasí. Film by byl samozřejmě jiný, ale měli jsme neuvěřitelnou kliku. Snad za to, že jsme si řekli, že budeme my poslouchat počasí, ono nám vyšlo vstříc.
Po úspěchu Divokých včel na festivalu v Rotterdamu natočil Bohdan Sláma Štěstí.foto: ČTK
Děj se odehrává v současnosti, ale jakoby nadčasové. Byl to záměr?
Je tam nostalgie vůči minulosti, Mariin dům a celé to místo připomíná dávno zmizelý svět. Život na samotě u rybníka je součástí příběhu.
A šlo nám také o nadčasovost krásy přírodní scenérie. Vodní hladina je stejně krásná od stvoření světa, z vody jsme narozeni, jsme z ní živi, protéká námi. Vodní hladina je metaforou existence.
Žijete se svými postavami několik let – při psaní, natáčení, dokončování. Jaký k nim máte vztah?
Je to obrovský boj žít s nimi, prožívat jejich lásky i zklamání. S každou postavou jsem se musel ztotožnit. Pak mě ale vedly, připadal jsem si jako virtuální prostředník, který se jim jen snaží vytvářet takové prostředí, aby se mohly co nejlépe ukázat.
Jak se člověk může ztotožnit s někým, kdo udělá to co váš učitel?
Tahle obava tu byla od začátku, zneužití je samozřejmě velký průšvih. Ale každý člověk si nějaký průšvih nese, každý se musí zabývat svými temnými stránkami, hledat odpuštění. A jedině když má důvěru ke druhým, může ji získat sám k sobě.