Bob Dylan dal v Ostravě zavzpomínat i na 60. léta

Představovat Dylana je asi zbytečné. Chlapík, kterému táhne na sedmdesátku, je ikonou populární hudby našeho věku. Ovlivnil generace, za své dílo dostal spoustu cen a opakovaně byl navrhován na Nobelovu cenu za literaturu. Dylan i jeho legenda byl nesčetněkrát interpretován, popsán i přepsán a pořád nepřestává fascinovat, i když už nezpívá tak, jako před lety a často text spíš trhaně odvypráví.

Také v Ostravě měly o Dylana zájem tisíce lidí, z nichž mnozí dorazili ze sousedního Polska a Slovenska. Šestice stárnoucích pánů v černém a s klobouky se pod vedením principála, stojícího za klávesami v středu pódia, výborně doplňovala a kapela šlapala jako dobře rozjetý vlak. Ten po úvodní Stuck Inside Of A Mobile... poprvé zpomalil až u páté písně Moonlight z předposledního alba, k níž mistr přidal slušné sólo na foukací harmoniku. 

Jinak program i scéna vypadaly tak, jak jsou na ně již čeští posluchači u Dylana za poslední léta zvyklí. Na spoře osvětlené scéně, která se měnila jen zřídka, zazněly hlavně hity z 60. let a ukázky z posledních desek. Dobrá byla podání Things Have Changed a Ballad Of A Thin Man. Největšího aplausu se dostalo provařeným kusům jako Desolation Row či závěrečnému All Along The Watchtower.

U jiných skladeb měli i znalci už tradiční problém písně vůbec poznat. Vzhledem k Dylanově nezpěváckému projevu, kdy text spíše trhaně deklamuje, je často obtížné zachytit slova. Dylan navíc stále své písně přetváří, což se mu někdy podaří, jindy ne tak zcela. Například It’s Alright, Ma už nebylo elektrické blues se skvělým houslovým sólem, jak jí to slušelo během turné v roce 2005, ale byla rychlejší s nevýraznými slokami, zato úderným a energickým refrénem za doprovodu banja.

Dylan může těžko překvapit něčím novým a kdo by to také po něm ještě mohl chtít. Díky skvělým, i když nijak výrazně sólujícím spoluhráčům (koncertní sestavu tvořily vedle bubeníka a basisty dva kytaristé a hráč na steel kytaru, housle, mandolínu a banjo) a kvalitním písním i z posledních let mu ale vyhasnutí na scéně nehrozí. Role stárnoucího potulného trubadúra mu sedí. Příhodnější než sportovní hala by však byla menší scéna.