Článek
Váš literární debut zachycuje vaše milostné příběhy. Bylo náročné rozhodnout se pro veřejné vyprávění vašich vzpomínek?
Nebylo to jednoduché. Ovšem už nějaký čas točím podcasty, v nichž se zabývám podobnými tématy, a tak jsem si na to zvykla. Navíc ne všechny příběhy se reálně staly. Přece jen, stále je to kniha, která je spíš inspirována některými humornými zážitky z mého života nebo ze života mých kamarádek.
Nepřemýšlela jste o vydání knihy pod pseudonymem?
Zpočátku jsem o něm uvažovala. Nakonec jsem si ale říkala, že když už mám něco napsat, bylo by vhodné se pod to podepsat skutečným jménem.
Uvědomila jste si při psaní věci, které vás dříve nenapadly?
Určitě jsem si uvědomila, že psaní knihy je úplně něco jiného než psát články na blog. Zpočátku to byl celkem boj a nebyla jsem si jistá, jestli něco takového zvládnu. Většina lidí vidí spisovatele jako někoho, kdo si ráno sedne do kavárny nebo na terasu, popíjí kávu nebo víno celý den a s hlavou plnou inspirace sype na papír jednu perlu za druhou. Bohužel tomu tak není, a já se musela trochu prokousat začátečnickými chybami a opětovným přepisováním. Když se pak zaměřím na samotný obsah knihy, často mi běželo hlavou, jak jsem mohla být před pár lety ve vztazích tak naivní a blbá?
Na vašem blogu uvádíte, že máte už několik let rozepsaný jiný román. O čem je?
Román, který mám rozepsaný už přibližně pět let, je také o vztazích. Odehrává se v prostředí větší korporátní firmy v ženském kolektivu, v němž každá z hrdinek prožívá svůj vlastní příběh. Ty se však v ději propojují a člověk si pak může uvědomit, že kolikrát i maličkost, kterou udělá, může ovlivnit někoho dalšího.
Jedná se ale už o daleko obsáhlejší děj. A jelikož jsem stále nováček, tak na termín vydání nespěchám a raději si dávám načas, aby kniha stála za to.
Obal knihy
Jste vystudovaná učitelka a několik let jste se tímto zaměstnáním živila. Proč jste v něm nepokračovala?
Učitelství je krásné povolání a doposud jsem nenašla jiné, které by mělo takový přesah. Nicméně když je člověk na počátku kariéry, začne bydlet sám nebo si šetřit na hypotéku, případně chce někam jet na dovolenou, velmi rychle zjistí, že z učitelského platu si jen tak nějaký vrtoch navíc nezaplatí.
Jednu dobu jsem měla i dvě práce. Jednu na hlavní pracovní poměr, což bylo učitelství, a druhou na částečný, abych si mohla našetřit na věci, na které mi ze státního platu prostě nezbývalo.
Po pár letech jsem to právě z finančních důvodů vzdala. Druhým důvodem byl vysoký počet žáků ve třídě. Měla jsem kolikrát pocit, že se nestíhám věnovat všem tak, jak bych si přála, a časem mě to akorát vrhalo do frustrace.
V roce 2015 jste si založila blog a články jste nejdříve vydávala jako Ema Kávová. Když se fanoušci na blog vrátí dnes, z prvního roku je na něm pár článků. Smazala jste nějaké?
Když jsem v roce 2015 založila blog, neměla jsem v hlavě žádnou vizi pravidelného vydávání článků. Tehdy jsem psala i básničky a krátké povídky. Letos jsem blog kompletně zrevidovala a některé články smazala, a to především proto, že mi z dnešního hlediska nedávaly smysl.
Básničky, které jsem tehdy považovala za hluboké a inteligentní, mi teď přišly jako zoufalé a bezpointní žalmy opuštěné holky, které na svém blogu prostě mít nechci. Zároveň jsem také promazala starší recepty, u kterých nebyl zcela jasný postup nebo kde byly fotografie ve špatné kvalitě. Ty mám ale v plánu přepracovat a znovu vydat. A co se týká básniček, možná z toho časem udělám souhrnný článek pro pobavení mých čtenářů.
Od začátku minulého roku nahráváte každý týden podcast s názvem Čas kávičky, který je v České republice velmi oblíbený. Čím si to vysvětlujete?
Podcast jsem začala točit v době, kdy jich tu u nás tolik nebylo. Navíc se věnuji tématům ze života, ve kterých se dokáže najít prakticky každý. Myslím si, že kombinace obojího je důvodem, proč se posluchači k mému podcastu vracejí.
Zároveň se mi často stává, že mě sledující přirovnávají k české verzi Bridget Jones, a to právě kvůli tomu, že se pravidelně zaměřuji na vztahy a zároveň na situace a témata, ve kterých se posluchači často poznávají.
Dříve jste točila epizody každý týden, poté jste zkrátila frekvenci na jednou za tři týdny. Bylo obtížné hledat inspiraci každý týden?
Ano, bylo to z důvodu omezené inspirace. Mnoho témat jsem již probrala a nyní se v mém životě otevírají jiná, o kterých veřejně mluvit tolik nechci. Proto se snažím mluvit opravdu jen ve chvíli, kdy mám co říct.
Nicméně aktuálně pracuji na plánu obsahujícím nová témata, která bych u sebe na podcastu chtěla probírat. Ráda bych v budoucnu i nastavila novou pravidelnost epizod tak, aby vycházely jednou za čtrnáct dní. Pro tato témata nacházím inspiraci nejen ve svém životě, ale i v práci nebo třeba při rozhovoru s přáteli.
O čem bude příští díl?
Vzhledem k tomu, že jsme všichni momentálně zatíženi negativními tématy kolem nás, plánuju další epizodu vydat na odlehčenější téma Průšvihy při cestování.