Článek
Jak jste se cítil, když jste musel, stejně jako ostatní umělci po celém světě, odložit jarní turné?
Byl jsem z toho zničený. Ale dělali jsme to s vědomím, že na turné pojedeme, jakmile to bude možné.
Musel jste už někdy dřív odložit či zrušit turné?
Dlouhodobě nemáme moc štěstí s turné v Americe. Tam už jsme museli jedno turné rušit dřív, a ani nyní není pravděpodobné, že se uskuteční.
Mělo to být turné ke čtyřiceti letům kapely…
To mě na tom trápí nejméně. Výročí mě moc nezajímají, možná je to hezké číslo, ale my už jsme absolvovali turné ke třicítce, pětadvacítce i ke dvacítce. Máme takových zážitků dostatek, není potřeba slavit všechno. Navíc současní členové kapely spolu fungují teprve od roku 1997. Ale až budeme mít stovku, tak to rozhodně rád výroční turné opět uspořádám.
Pamatujete si, kdy vznikla skladba Ten Grand Goldie, první singl z alba Alles In Allem?
Celé album jsme připravili a nahráli mezi březnem loňského roku a letošním únorem. S kapelou jsme si stanovili sto dnů, v rámci kreativního období, kterému říkáme čtvrtá fáze (související s crowdfundingovým systémem finanční podpory od fanoušků kapely, pozn. red.), rozprostřených do těchto dvanácti měsíců s tím, že uvidíme, co z toho vznikne.
Nakonec nevzniklo pouze jedno album, napsali jsme toho daleko víc. Čtyři singly jsme poslali pouze našim nejvěrnějším podporovatelům, nejsou veřejně dostupné. Některé písně jsme nedokončili a plánovali jsme je hrát na turné a sledovat, jak se vyvinou. Hodláme se dotvořit naživo.
Nedokážu přesně říct, kdy vznikla píseň Ten Grand Goldie, ale řeknu vám, jak k tomu došlo. Je výsledkem práce s kapelními kartami, kterým říkáme Dave.
Ano, s nimi už jste pracovali v minulosti, mimo jiné na albu Alles Wieder Offen. Jak fungují?
Je to karetní systém, který jsem vymyslel před více než deseti lety. Karet je asi šest set, každá se nějak váže k Einstürzende Neubaten. Jsou na nich jména lidí, které známe, nástroje, techniky a postupy, jež se nám v minulosti osvědčily. Nyní jsme některé dny věnovali výhradně skládání na jejich základě.
Každý si vytáhl několik těchto karet, a aniž ostatním řekl, co si vytáhl, snažil se je nějak interpretovat. Karty nás mají nějak nasměrovat. Ten Grand Goldie vzešla z jedné z těchto her. Nevím, co si vytáhli ostatní, ale já měl samply, tedy zvukové vzorky, a slovo vědecký. To mě ponouklo k tomu, že jsem procházel na internetu vědecké zvukové databáze. Vybral jsem si nahrávky keporkaků, zvuk molekul a v pařížském Muzeu člověka jsem našel nahrávku ukolébavku Tuarégů z roku 1947. To všechno v písni můžete slyšet.
Někdo ve zpěvu Tuarégů slyší slovo Berlín, ale i když se album města na několika místech dotýká, tady zrovna ne.
K jakým dalším činům vás Dave Cards dovedly?
Další slovo, které jsem si vytáhl, bylo anrufe. To může znamenat vzývat, ale i zavolat. Dalo se interpretovat různě, ale já se rozhodl, že to znamená, že máme zavolat našim podporovatelům. Napsal jsem na naše stránky, že hledám zajímavá slova, a pokud by se někdo chtěl o nějaké podělit, ať napíše své telefonní číslo.
Z těch, kteří se ozvali, jsem náhodně vybral dvacet a zatelefonoval jim. Dostavily se velmi zajímavé výsledky, třeba jedno z těch slov bylo ve filipínštině a znamenalo být velmi blízko absolutnímu dnu. V Ten Grand Goldie uslyšíte před slovy A foreign word for plants i jeden výraz v češtině.
Volaných jsem se také tázal, co naposledy někoho slyšeli říkat. Jeden mi pověděl, že má kolegyni Goldie a někdo ji oslovoval Ten Grand Goldie. Hned jsem věděl, že to je skvělý název pro píseň. I když jsem váhal mezi ním a tím filipínským výrazem.
Zajímavé je, jak těžké napsat nonsens. Když to poskládáte, spousta věcí najednou nějaký smysl zdánlivě má. I když tam žádný není, spousta lidí má pocit, že v tom něco cítí. Včera mi někdo v rozhovoru říkal, že má pocit, že to je politická píseň.
Vybral jsem několik slov z mnoha popsaných stran rešerší a nápadů a vzniklo něco zajímavého. Něco natolik zajímavého, že už nikdy nebudu tuto techniku opakovat. Kdyby se člověk snažil ten zážitek zopakovat, dopadlo by to příšerně.
Byl jste vždy tak hravý?
Já bych to nutně nenazýval hravostí. Karetní systém i nahodilý telefonický sběr slov sledují stejný záměr – podkopat rutinu a sabotovat logiku. S psaním textů je to stejné jako s hraním na hudební nástroj. Občas je potřeba znovu prozkoumat možnosti. Dobře, umíte hrát na piano, ale co to zkusit vzhůru nohama nebo zevnitř?
Pro mě bylo skládání i psaní vždy o hledání řešení různých problémů. Často si vytvořím nějaké zákony, chvíli se jimi řídím a poté si užiju, když je můžu prolomit.
Jsou všichni ostatní členové kapely stejně nadšení pro podkopávání rutiny?
Vzhledem k tomu, kolik jsme v minulosti vytvořili hudby ovlivněné rozhodnutími Dave Cards, troufám si říct, že ano. Baví je to. Ale vždy není celý proces tak neobvyklý, někdy třeba jen společně improvizujeme a nakonec vytáhneme jednu kartu, která rozhodne, že do písně přibude druhý hlas.
Co vás ohledně nového alba nejvíc těší?
Je to mistrovské dílo. Když se ohlédnu za Alles Wieder Offen, vím, že jsou na desce asi tři naprosto fantastické písně, ale tentokrát mám pocit, že jsou na albu jenom fantastické skladby. Proto jsem pyšný. Je ucelenější a pro mě daleko smysluplnější. Když vyšla, miloval jsem všechna svá alba, ale také jsem šťastný, že jsem dnes někým jiným, než jsem byl v roce 2008.
Na co se nejvíc těšíte, až se svět po koronavirové krizi vrátí k běžnému životu?
Na to, že už to nebude stejný svět. Doufám v lepší.
V jakém smyslu?
Tím se rád nechám překvapit. Spousta věcí už nestála za nic. Každý by se měl zamyslet nad tím, co by rád ve svém životě změnil. V mezičase se snažíme fungovat. Já se například stále přes web věnuji našim podporovatelům. I když některé části čtvrté fáze není nyní možné realizovat, děláme, co se dá.