Článek
Hlavní postava Eléazard von Wogau působí v severovýchodní Brazílii jako dopisovatel francouzských novin. Tento specialista na barokního jezuitu Athanasia Kirchera dostane jednoho dne nabídku připravit k tisku nikdy nevydaný rukopis ze 17. století, ve kterém jeho obskurní autor Caspar Schott popisuje život a dílo tohoto zapomenutého německého jezuity a svého učitele. „Mistra sta umění“, zakladatele egyptologie a vulkanologie, vynálezce, polyglota a astronoma, postavy stejně košaté jako rozporné.
Ne nadarmo je název knihy vybrán z citátu J. W. Goethea: „Nikdo se neprochází beztrestně pod palmami a není pochyby, že se i názory mění v zemi, kde jsou domovem tygři a sloni.“ Jako by velký vypravěč stál v pozadí monumentálního plátna spojujícího lidské osudy přes propast několika století. Můžeme sledovat jak Kircherovy blízké, tak svět Eléazarda a našich současníků, především jeho bývalé ženy, paleontoložky Elaine, i jejich dcery, s drogami zápasící Moémy.
Naděje a zklamání, láska a smrt
Elaine nechce zaostat za ex-manželem, a tak putuje do amazonského pralesa s výpravou, jejímž cílem je nalézt vysoce ceněné zkameněliny. Ne náhodou se počáteční opojení kouzlem života, jeho smyslem, který dává úkol v dobrodružném prostředí, mění v boj o holé přežití. V obrazech z daleké i dávné minulosti jako by se vybojovávaly naše denní bitvy. Vždyť se to přece opakuje stále dokola, chce se říci při sledování zážitků lidí ze 17. století.
Naděje a zklamání, láska a smrt jsou všudypřítomné, každá z postav si nese vlastní prokletí a čtenář vnímá barvitost autorova vyprávění. Ta udržuje pozornost, spojuje zdánlivě nespojitelné.
Stylem magického románu, který se v amazonském pralese bezděčně nabízí, vypráví autor o mnoha dalších postavách. Třeba o zmrzačeném chlapci Nelsonovi, jehož snem je koupit si za vyžebrané peníze motorový vozík a sprovodit ze světa guvernéra státu Maranhão, který je zodpovědný za smrt jeho otce.
Parodie se mění v originální výpověď
Nebo o mladé demokratické aktivistce, kterou sadističtí majitelé pravd a osudů svých současníků znásilní až k smrti. Parodie se mění v originální výpověď. Vědomím probleskují okamžiky známé z reálné historie, nyní prožívané románovými postavami.
Příběhy plynou jako široký tok řeky, vytvářejí laguny s poklidnou hladinou i spojují vedlejší menší toky v jeden celek. Je to omamný proud, který unáší čtenářův zájem i vyprávěné osudy lidí.
Dílo bylo vydáno s přispěním francouzského ministerstva kultury – Národního centra knihy. Přál bych českým autorům, aby vytvořili podobně velkolepý obraz přesahující čas a prostor. I aby se ke čtenářům v jiném jazyce dostal s přispěním českého ministerstva kultury.
Celkové hodnocení: 90 %
Jean-Marie Blas de Roblès: Tam, kde jsou tygři domovem
Host, přeložil Ladislav Václavík
