Bilbo Pytlík: Hobit? Zprvu jsem se cítil jako potápěč

Nadšenci spisovatele J. R. R. Tolkiena a filmů Petera Jacksona budou moci výkon herce pocházejícího z Aldershotu zhodnotit od 13. prosince, kdy se první díl Hobita dostane do kin.

Trochu, ale ne moc. Bylo to spíše jako potvrzení nejisté informace než blesk z čistého nebe. Mezi herci koloval drb, že to přesně takhle bude. Některým z nás to řekli při příležitosti dotočení filmu. Bylo to asi jako: „Dobrá práce, máme hotovo, ale stejně se sem ještě vrátíme a budeme natáčet dále.“

Vracím se tam příští rok někdy v květnu nebo červnu. Čekají tam na mne ještě nějaké scény, které jsme zatím vůbec netočili. Paradoxně vůbec nevím, nejen na jak dlouho to bude, ale ani co bude obsahem některých z nich. Znám jen pár scén, ale z naprosté většiny ani nevím, co bude třetí snímek Hobita obsahovat. Netuším ani, v jaké části příběhu bude předěl mezi druhým a třetím dílem. Předpokládám, že teprve v těchto měsících se píše ke třetímu dílu kompletní scénář.

Mám za to, že i díky tomu, že nás bylo na place nových více, tak to nebylo tak patrné. Dokonce bych řekl, že většinu hereckého obsazení Hobita vlastně tvořili nováčci v této oblasti. A dokonce i mnoho členů štábu nemělo zkušenosti z Pána prstenů. Určitě se natáčení účastnilo i mnoho lidí, kteří natáčeli před deseti lety, ale rozhodně jsem na místě nebyl v menšině. Nebylo to, jako když přijdete na večírek pozdě. Naopak bylo příjemné mít okolo sebe lidi, kteří už měli s něčím podobným zkušenosti.

Když jsem vyrůstal, tak jsem vlastně fantasy knihy vůbec nečetl. Vždycky jsem miloval knihy, ale v době dospívání jsem daleko raději četl třeba George Orwella. K nějaké fantasy literatuře jsem se dostal opravdu až o hodně později.

Myslím, že mohu zcela upřímně říci – Hobit. Jinak mám samozřejmě rád sérii Pán prstenů, je opravdu krásná. A to je i důvod, proč jsme se při natáčení Hobita cítili s Peterem Jacksonem v tak bezpečných rukou. On zná Středozemi lépe než jakýkoliv jiný filmař.

Propojení herce s postavou je samozřejmé, takže s ním v určité rovině propojený jsem. I kdybych hrál Hitlera, tak bych si u něj něco takového hledal. Doopravdy! Úplně každá postava má totiž něco, co si můžete vztáhnout sami na sebe. Bilbo je v knize i ve filmu pro čtenáře a diváka ta úplně nejbližší postava. Provádí je příběhem a je zároveň hlavním hrdinou. Je trochu nabubřelý, ale zároveň starostlivý.

Zajímavé na něm je to, že má silný, ačkoliv značně pokřivený kodex toho, co je přijatelné a co už ne. A abych nezapomněl, má rád oblečení, jídlo a víno, v tom bych s ním mohl být velmi dobře propojený. Je to skvělá postava na ztvárnění. Jsou chvíle, kdy je úplně neatraktivní idiot a pak je v některých momentech naopak k sežrání. To jsou ty rozdíly, které mají herci rádi, protože se neodehrává celé natáčení ve stejném duchu.

Mám toho docela hodně s vůdcem trpaslíků Thorinem Pavézou, kterého ztvárňuje Richard Armitage. Nemálo jich je také s Ianem McKellenem jako Gandalfem a poté mnoho s trpaslíky, kterých je třináct. Gandalf je ten, kdo do příběhu přivedl Bilba, ale ještě musí přesvědčit Thorina, že to byl dobrý nápad. Je to totiž hlavně v jeho zájmu, aby s sebou nevodil nějaké nemehlo.

Během celého příběhu se tak střídají dva typy chvil. Někdy má totiž Thorin pocit, že je Bilbo absolutní dutohlav. Potom se však objeví i momenty, kdy je Thorin rád, že Bilbo putuje společně s nimi, a uznává, že dokázal své kvality.

Ano, určitě. Je tam velmi zajímavá scéna, myslím, že bude krásná. Byla skvěle napsaná Tolkienem a do filmu je, myslím, opravdu kvalitně adaptována.

Jednoznačně. Pro Bilba je to důležitý moment a myslím si, že i pro diváka to bude indikátor toho, jaký Bilbo je a kam směřuje. Jak Gandalf říká Bilbovi: „Opravdová síla nespočívá v úsudku, kdy použít svůj meč. Opravdová síla spočívá v tom, kdy jej nepoužít.“

Velmi důležitá. Nedostává se mi pro něj dostatečných superlativ. Je to úžasný člověk i herec, který z vás dělá lepšího člověka. Nesnaží se předstírat, že všechno zná, a je navíc extrémně štědrý. Konkrétně vůči mně byl skvělý. Mám ho nesmírně rád.

Samotný make-up byl třeba v porovnání s některými trpaslíky poměrně bezbolestný. V maskérně jsem si pobyl přibližně hodinu a čtvrt. Kostým jsem měl stále stejný, protože když jste na výpravě, tak se nemáte jak převléknout. Celý můj ohoz tak byl akorát stále ošuntělejší, špinavější, mokřejší a celkově odpornější. Zajímavější to bylo s hobitíma nohama. Zpočátku bylo těžké v nich chodit, ale časem jsem se to naučil. Zprvu jsem se cítil jako potápěč. Musel jsem zvedat poměrně vysoko kolena.

Dobrá otázka. Pravdou je, že pro některé role byli jednoduše využiti jen velmi vysocí lidé měřící přes dva metry. Myslím, že jsme měli na place nejvyšší lidi z celého Nového Zélandu i Austrálie. Člověk si mezi nimi někdy přišel jako v zemi obrů. To byla jedna strategie, jak ovlivnit perspektivu diváka. Další možností pak bylo filmování ze zkreslené perspektivy a nakonec se využívalo technologie barevného klíčování neboli greenscreen.

Je to studio Petera Jacksona a vše je tam neskutečně praktické a hlavně blízko. Lidé od speciálních efektů jsou přímo u nás, studio je takřka hned vedle ubytování. Nikdy jsem nežil tak blízko své práci, bylo to úžasné. Stačilo pět minut v autě a byli jsme na místě. To je úplně něco jiného než třeba v Londýně. Jsem nadšeným podporovatelem všeho, co mi ráno umožní vstávat později. A přístup místních lidí je neskutečný. Snaží se stále pomoci, jsou nadšeni a jejich přístup k práci je plný entuziasmu.

Pokud s něčím zrovna neměli zkušenosti, tak klidně pracovali celou noc ve snaze vynalézt řešení, jak by se to dalo zvládnout. To je přístup, jaký měli Britové v historii. Teď už jim ale pořádně dlouho chybí…

Rozhovor s Ianem McKellenem (Gandalfem) si můžete přečíst 8. prosince v magazínu Práva. Rozhovor s Richardem Armitagem (vůdcem trpaslíků Thorinem) vyjde 11. prosince v úterní příloze Práva STYL.