Hlavní obsah

Biafra: Punk je dneska jeden z nejkonzervativnějších stylů

Novinky, Alex Švamberk

Bývalý zpěvák skupiny Dead Kennedys Jello Biafra, jedna z nejvýznamnějších postav politického punku, je jedním z hostů právě probíhajícího olomouckého festivalu Poezie bez hranic. Ukázku z jeho poezie si můžete přečíst ve sloupku.

Foto: Martina Rambousková

Petr Louda, radní Jablonce nad Nisou za TOP 09

Článek

Představí se na něm v pátek, kde bude přednášet svoje texty.

Co pro vás znamená účastnit festivalu poezie

Nevím, zda jsem básník, či ne. Většinou si ani nepíšu to, co přednáším, udělám si několik poznámek a pak čtyři hodiny mluvím o tom, jak moc nenávidím George Bushe a tu jeho hroznou válku. Nevím, zda řeknu vše, protože netuším, kolik času mi dají na festivalu, Myslím si však, že v Olomouci by mělo být vystoupení kratší. Možná také na něm přednesu starší věci, které jsem už dlouho ani nikde neuváděl.

Bude tedy vaše vystoupení politické?

Převáženě, protože jsem takový a nemám chuť ztrácet čas zbytečnostmi. Ale snažím se, aby moje vystoupení nebyla jen politickými projevy, ale tím, čemu se v Americe říká umělecká forma mluveného slova, ve které můžete mísit poezii, divadlo, kabaret, politické komentáře a performance. Já jsem sice taky začínal se čtením poezie, ale časem se ukázalo, že lidé mají největší zájem o můj pokřivený smysl pro humor a o informace z politiky, které nenajdou v novinách ani v televizi. Začal jsem se tomu věnovat a vytvořil jsem formu, která by se dala označit za infotainment (neologismu, přeložitelný jako infozábava - pozn. aš) .

Nebojíte se, že vám nebudou lidé rozumět?

Když jsem se chystal vystoupit v České republice poprvé, chtěli po mně pořadatelé, abych jim všechny texty poslal a oni je přeložili, jenomže já jsem nikdy neměl čas to udělat.

Nakolik je váš výstup předem připraven a nakolik improvizujete a spoléháte na momentální inspiraci?

Tak trochu oboje. Politické myšlenky improvizuji, ale dneska je už tolik fakt, která si potřebuji zapamatovat, že si dělám poznámky. Také si poznamenávám, kterým směrem se vydám. Na jejich základě improvizuji, takže každé vystoupení je trochu jiné.

Sledujete vývoj v České republice?

Musím říci, že tam nejde všechno správnou cestou, ale že sametová revoluce pro mnohé z nás pořád představuje inspiraci. Vždyť se podařilo odstranit vládu, která se zdála tam mocná, že nepůjde nikdy sesadit. Hlavní pro mě ale je, že opozice měla ideu, co by se mělo v zemi změnit, a nesoustředila se jen na to, co nenávidí. Bylo by dobré, kdyby se tento přístup rozšířil i do dalších zemí. Na druhou stranu jsem velmi rozčarován Václavem Havlem, že podporoval válku. Šokovalo mě to.

U nás se říká, že moc lidi mění...

To se naneštěstí děje všude. A něco podobného postihuje i demokracii, která stojí na různých názorech. Lidé jsou snadno korumpovatelní. Osobně si myslím, že peníze jsou tou nejnebezpečnější drogou. Lidé kteří mají miliardy dolarů, jsou posedlí tím, abych jich měli ještě víc, je to stejné jako u člověka, těžce závislého na heroinu. Proto se mi tak líbí idea americké strany zelených , že by lidé měli mít stanovený maximální možný příjem a ti, kdož jsou závislí na penězích, by měli podstoupit odvykací kůru.

Chtivostí trpí i spoluhráči z mojí staré kapely Dead Kennedys, kteří opět vystupují aniž by však věřili čemukoli z toho, co jsme dřív dělali. Soudili se se mnou jen proto, že jsem nesouhlasil s tím, aby se píseň Holiday On Cambodia použila v reklamě. Jsou tak chtiví, že mi neplatí ani za alba Dead Kennedys, která ukradli mému vydavatelství Alternative Tentacles. A nyní, když mě připravili o tolik peněz, mi nabídli, abych se k nim připojil, já ale odmítám takovéto vyděračství. Nemluvě o tom, že punk, který kdysi chtěl být tak nový a odlišný a každého děsil, se proměnil v jeden z nejkonzervativnějších stylů na světě. Punkové kapely, které zpívají o tom, jak špatné to bylo za starých dobrých časů, by neměli odstávat prostor. Tím nechci říci, že odmítám punk, ale baví mě jen, když je nadále extrémní.

Je to důvod, proč se zaměřujete stále více na mluvené slovo?

Nedávám přednost mluvenému slovu před hudbou, i když jsem se mu začal věnovat ještě před rozpadem skupiny Dead Kennedys. Po vydání alba Frankenchrist se mě pokusila policie obvinit z obscénosti (na obalu desky byla reprodukce obrazu švýcarského výtvarníka H. R. Gigera Penis landscape) a mě si začali zvát i velké univerzity, abych u nich přednášel o cenzuře. Jak přibývalo vystoupení, na kterých jsme mluvil, objevil jsem v sobě talent, který jsem dříve nevyužíval. A zůstal jsem u toho, protože jsem už neměl příležitost sestavit si novou kapelu. Pracuji však na nových projektech, nahrávám desku s Melvins a v příští roce nebo dvou možná natočím ještě jednu desku s Lard.

Jaký je váš názor, když vaše vystoupení vycházejí na deskách?

Sám je vydávám, takže to považuju to za dobrý nápad, protože jsou živá, i když zachycují všechny chyby. Hodí se k poslechu v silniční zácpě nebo když jedete dlouho vlakem.

Výběr článků

Načítám