Hlavní obsah

Bez neurotiků, humoru, New Yorku i jazzu

Právo, Věra Míšková

Tenisový míček se na zlomek sekundy zastaví na hraně sítě, lehounce se zachvěje a pak spadne na jednu nebo druhou stranu. Tím okamžikem člověk vyhraje nebo prohraje a ten okamžik - Match Point - tvoří název i základní stavební kostru nového filmu Woodyho Allena, jemuž se jím podařilo v sedmdesáti letech šokovat své věrné diváky.

Článek

To samo je úctyhodný výkon a přičteme-li k tomu, že jde o šok velmi příjemný, nezbývá než s potěšením smeknout. A co je tu tak překvapující? Match Point, v českém názvu s dodatkem Hra osudu, není komedie, nestojí na dialozích, Allen v něm nehraje a není tam dokonce ani žádný jiný zjevný neurotik. Není tam New York ani jazz.

Zločin, trest a puška

Woody Allen přesídlil do Londýna, do luxusního tenisového klubu, kde právě nastupuje jako trenér chudý irský mladík Chris. Vlastní herní schopnosti ho nebyly s to uživit, bohatí klienti rozhodně ano. Když mu dá navíc odporně bohatý a velmi charismatický vrstevník Tom Hewett najevo přátelskou náklonnost, Chris nemá proč se bránit: ani návštěvě opery, již miluje, ani návštěvě rodiny, kde se do něj okamžitě zamiluje Tomova sestra Chloe.

Při seznámení s Tomovou snoubenkou, chudou Američankou Nolou, která v Londýně marně touží prorazit jako herečka, to sice mezi oběma plebejci uprostřed patricijského blahobytu zajiskří, ale k bodu zlomu je ještě daleko. Nicméně divák z celkové atmosféry tuší, že Dostojevského Zločin a trest si na počátku Chris nečetl náhodou stejně jako to, že puška nebude v tomto klasicky stavěném dramatu zdaleka jen pomůckou pro hobby vysokých vrstev.

A pak už jen se zájmem i napětím sleduje, jak Allen mistrovsky graduje konflikt kariéry a bohatství s nezvladatelnou vášní, jak dovádí své hrdiny až tam, kde zůstává jako jediný soudce vlastní svědomí. Děj se přitom odvíjí v přísné logice názvu filmu: i v životě je vždy nějaký bod zlomu, kdy nejen prostředí a předchozí hra, ale i štěstí hraje větší roli, než mu leckdy přisuzujeme.

Úplně jiný film

Tak jako dosud New York, také Londýn má silnou významotvornou roli, podobně jako hudba (Verdi, Rossini) a prostředí, kde se děj odehrává. Postavení a bohatství Hewettových je ohromné, nábytek dokonale naleštěný, lidé k sobě stejně nablýskaně zdvořilí a laskaví, ale na jejich rodinné večeři by člověk nechtěl sedět ani v kožichu.

Ledová krusta neměnných pravidel zadusí pocit lidskosti - i kdyby tam byl. Allenovi přitom například k základní charakterizaci jejich společenského a hmotného postavení stačí jediná věta na začátku filmu: "Táta sponzoruje Královskou operu" - víc vysvětlovat netřeba, vše je jasné, dané. Match Point je v Allenově filmografii skutečně na pohled úplně jiný film. Jeho tvůrce se z něj ale rozhodně nevytratil - sžíravý pohled na lidské hemžení se nezměnil, jen ironii a vtip nahradil důvtip.

Namísto brilantních slovních hrátek nastoupilo silné drama, zůstal však neomylný cit pro přesný výběr herců. Jonathan Rhys Meyers je dokonalý představitel kariéristy, kterého by si člověk chtěl zamilovat, ale nějak to pořád nejde. Emily Mortimerová ztělesňuje prototyp mladé ženy, bezohledně samozřejmé v jistotě, že za peníze lze získat absolutně všechno.

Zároveň je ale v kabátku - utíkáčku (nejmíň od Versaceho) děsivě zranitelná každým vztahem: nikdy si nebude jista, kdo ji miloval pro ni samotnou a kdo pro peníze. O smyslnosti Scarlett Johanssonové by mohl pochybovat jen naprostý bloud, její Nola je přitom stejně vášnivou lvicí jako beránčí obětí. Morálky se tento film týká bytostně, moralizování se však divák rozhodně nedočká. Match Point tedy je i není allenovský film. V každém případě se ale řadí k těm nejlepším, jaké nejslavnější Newyorčan natočil.

Match Point - Hra osudu, USA/VB 2005 Režie a scénář: Woody Allen. Kamera: Remi Adefarasin. Hrají: Jonathan Rhys Meyers, Scarlett Johanssonová, Emily Mortimerová, Matthew Goode a další.

Související témata:

Výběr článků

Načítám