Článek
Album má silný start, např. balada 1+1 nenásilně naladí na něžnou soulovou notu, inspirovanou scénou 60. let, ale lehce modernizovanou (pop-rocková kytarová sóla na konci). Také I Care patří k tomu lepšímu, co lze dnes v rádiích slyšet, díky mohutnému hlasu Beyoncé i šikovně zpracovaným aranžím, které našlapují kolem elektroniky citlivě, i když bicí jsou místy až moc přebuzené. Příjemná Love on Top zase dodává tanečnější funky energii a dost připomíná písničky mladého Michaela Jacksona.
Bohužel následují songy jako Uhh ahh a Pon de Floor, nudné pokusy o syntezátorový hip-hop, které neobsahují žádný hudební nápad. Album 4 je relativně dobrá deska, jíž ovšem chybí ono malé cosi navíc, tvořící rozdíl mezi skutečnou genialitou a dobře zvládnutým řemeslem. Beyoncé může vypadat jako popová jednička jen v tom případě, že ji nesrovnáváme s Jacksonem, Arethou, Steviem Wonderem a tak dále...