Článek
Po strhujících prvních pěti dnech, kdy Berlinale ovládly i v hlavní soutěži především filmy, které se za měsíc utkají o americké Oscary, a kdy velké hollywoodské stars vytáhly do mrazivého počasí tisíce fanoušků, se od úterý festival usadil do běžného, klidnějšího tempa. Pozornost se víc soustředí na filmy o něco méně atraktivní, což ne vždy znamená, že méně kvalitní.
Silnější zážitky se očekávají ještě od Spikea Leea a jeho filmu 25. hodina s Edwardem Nortonem v hlavní roli drogového dealera, který tráví poslední den před uvězněním, dobrá pověst předchází slovinský film Náhradní díly a na závěr se všichni těší na Scorseseho Gangy New Yorku, to už ale bude mimo soutěž.
Domácí snímky
Podobně jako už loni připoutala kdysi téměř nepředstavitelnou pozornost kinematografie domácí. Po výborném filmu Wolfganga Beckera Good bye, Lenin!, hořké komedii o nesnadném přerodu myšlení člověka v časech, kdy se bořila Berlínská zeď a sjednocené Německo stavělo nový společenský řád, upoutal zaslouženou pozornost i další německý film, Vzdálená světla režiséra Hanse-Christiana Schmidta. Humor vyprchal, zůstala velká hořkost a beznaděj: na polsko-německých hranicích se odvíjejí příběhy marnosti a proher "enderáckého" podnikatele, ukrajinských uprchlíků i mladých pašeráků. Světla Berlína jsou opravdu velmi daleko...
Drsný Salvatore
K evropské špičce se na Berlinale rozhodně řadí italský film Gabriela Salvatora (před lety porazil filmem Středozemí na Oscarech Obecnou školu) Nemám strach. Příběh desetiletého chlapce z chudé sicilské vesnice, který objeví v díře pod zemí svázaného a vyhladovělého vrstevníka, je pro diváky šokující stejně jako pro jeho hrdinu. Když zjistí, že jde o vězně jeho vlastního otce a sousedů, ví, že musí začít jednat: výkupné stále nepřichází. Drsný příběh natočil Salvatore s citem pro dětský pohled na svět, dětské myšlení i rozhodování, a vytvořil tak velmi působivé dílo.
Francouzi zklamali
Zatím se naopak vůbec nevyznamenala kinematografie francouzská. Legendární režisér Claude Chabrol sice pro film Květ zla angažoval podle titulků celou rodinu, ale natočil jen velmi statickou a nudnou historku rodiny, kde se nevydařené ovečky likvidují celkem rychle a bez skrupulí. Přečkat se to dá jedině díky herecké účasti Benoita Magimela (Pianistka), který je pohledný, charismatický a dobře hraje. Další Francouz, Parice Chéreau, přivezl film Jeho bratr o umírání, což je ostatně jedno z dost častých témat letošního Berlinale. Bohužel jsou to filmy, které, pokud diváka dojmou, pak spíš připomenutím faktu, že rakovina může potkat i jeho, než uměleckými kvalitami.
