Článek
Herec a režisér filmu George Clooney s sebou na Berlinale přivezl delegaci, která si nezadala s někdejšími (Clooneyho) Dannyho parťáky: Matt Damon, Bill Murray, Jean Dujardin, John Goodman…
Pozici favorita má britský film ’71, který se odehrává v Belfastu v roce 1971
Do sálu se nás dostala jen část, na ostatní zbyla tlačenice před obrazovkami s přenosem.
A stovky blesků vybuchly, když Clooneyho parta, s rukama vzájemně na ramenou, vtančila na pódium. Nad halasným pořváváním fotografů na jednotlivé herce však stejně nejhlasitěji znělo nepřetržité „Georgi!!!“.
Ovace, které novináři jemu a ostatním připravili, však byly evidentně vyvolány spíše přítomností hvězd než nadšením z filmu, který bude mít v Česku premiéru již 27. února.
Srdeční kolaps v sále
Jeho děj vychází ze skutečnosti a vrací se k posledním dvěma letům druhé světové války, kdy se skupina amerických historiků umění, kurátorů a umělců vydala do Evropy zachránit umělecké klenoty ukradené nacisty. Těch sedm statečných ve filmu nejsou mladí kluci, ani nejsou ve formě, přesto nasazují životy a ne všichni přežijí.
Nicméně navzdory tomu i navzdory mimořádně silnému hereckému obsazení je dvouhodinový snímek rozvleklý, upovídaný, natočený v důsledně hollywoodském stylu, navíc patetický.
Projekce měla navíc „smůlu“ – zhruba po půlhodině byla na dvacet minut přerušena, protože jeden z diváků dostal srdeční kolaps a než přijela záchranka, zajímali se lidé v sále logicky víc o nemocného než o film.
I začátek tiskové konference pak patřil řediteli festivalu Dieteru Kosslickovi, který ujistil přítomné, že muž je v pořádku.
Clooney následně novinářům o svém filmu řekl: „Byli jsme s kolegou a scenáristou Grantem Heslovem nadšeni stejnojmennou knihou Roberta M. Edsela a Breta Wittera, která nás utvrzovala v tom, že by z ní mohl vzniknout dobrý film. Už proto, že nikdo z těch, kdo ve filmu narukují, se pro válku nehodí. A to byl důvod, proč jsme se pro tuto látku rozhodli – nabízela silný příběh a to je pro mě vždycky rozhodující.“
Památkáři se hráli mimo soutěž. Ta má ovšem už po prvním víkendu za sebou několik filmů, které nejspíš zasáhnou do rozhodování poroty o cenách.
Děti a historie
Dosud největší ohlas a pozici favorita má britský film ’71, který se odehrává v Belfastu v roce 1971. Natočil ho jako svůj celovečerní debut sedmatřicetiletý režisér Yann Demange s Jackem O’Connellym v hlavní roli vojáka britské armády, která vstupuje do pouličních bojů mezi severoirskými katolíky a protestanty.
Je to výtečně natočené napínavé drama, v němž sice divákovi chvíli trvá, než se zorientuje „kdo s kým“, ale nevadí to, protože nad touto otázkou jasně ční autorský názor na nesmyslné boje, v nichž umírají i děti.
Děti jsou obecně v centru pozornosti letošního programu. Už první soutěžní film Jack byl o desetiletém klukovi, který nese kvůli špatným rodinným poměrům odpovědnost za sebe i mladšího bratra. A čeká nás ještě několik podobných.
Druhým výrazným tématem je historie, do níž zavádí diváky například německý příspěvek Milované sestry režiséra Dominika Grafa. Tříhodinový film o láskách básníka Friedricha Schillera není zdaleka tak rozvláčný, jak se mnoho diváků obávalo. Je natočený zábavně, s citem i příměsí humoru, a s akcentem na lásku a křehkost vzájemných vztahů.
Naopak nepochopitelná je účast filmu Rachida Bouchareba Dva muži ve městě, který je americkým remakem stejnojmenného snímku s Alainem Delonem a Jeanem Gabinem.
Tentokrát se děj odehrává v Texasu, Delonovu postavu hraje Forest Whitaker a Gabinovu Brenda Blethynová, a potvrzuje se rčení, že když dva dělají totéž, není to totéž.