Hlavní obsah

Benátský festival: film Machete zastínil jiné

Benátky

Počasí je letos na benátském festivalu, konaném od 1. do 11. září, proměnlivé stejně jako nálada mezi přítomnými novináři. Páteční vichřici vystřídal slunečný víkend. Kvalita zdejší soutěže se rok od roku liší, po loňském úspěšném ročníku vypadá ten letošní rozpačitě. Před očima kritiky přechází řada průměrných filmů.

Článek

Úvod festivalu zastínily spekulace kolem Tarantina, zvoleného do čela letošní poroty. Novináři diskutují, jestli se americkému básníkovi pokleslých žánrů a krvavých filmů budou líbit evropské filmy, jakým je například nová Ozonova komedie Potiche (lze přeložit jako Žena na ozdobu), zasazená do 70. let a ženského boje o rovnoprávnost.

Černou labuť zastínila krvavá Mačeta

Snad proto i Aronofského snímek Black Swan (Černá labuť), zahajující celý festival, zastínila krvavá Machete (Mačeta) Tarantinova „adoptivního syna“ Roberta Rodrigueze. Místo u artistního dramatu, vyprávějícího o posedlosti baletky (hraje ji Natalie Portmanová) svou dokonalostí a žárlivostí, totiž diváci ryčeli blahem u krvavé černé grotesky.

Potetovaný řezník Hollywoodu Danny Trejo ve filmu ztělesnil mstitele, jenž bojuje s celým železářstvím nožů proti zkorumpovanému texaskému senátorovi a policii, která vystavuje represi mexické uprchlíky. Rodriguezův nářez nabízí opět některé neuvěřitelné scény, ale jinak má také překvapivé politické poselství. Útočí na onu konzervativní, bílou, puritánskou Ameriku, v níž narůstají xenofobní nálady proti imigrantům či cizím kulturám.

Cena pro Johna Woo

Velmi dojatý byl v Benátkách John Woo, který převzal cenu za celoživotní dílo. Autor hongkongských akčních gangsterek se prosadil i v Hollywoodu filmem Tváří v tváří.

Svými zpomalenými bojovými scénami, které připomínají balet, zároveň ovlivnil americký akční thriller. „Dnes točím v Číně. Snažím se pomáhat mladé generaci tamních filmařů, kteří chtějí točit filmy jako v Americe,“ uvedl autor.

Zajímavým překvapením letošní soutěže se ukázala být adaptace předlohy Harukiho Murakamiho Norské dřevo, kterou natočil Anh Hung Tran, pocházející z Vietnamu.

Podařilo se mu v Japonsku a rovnou i v japonštině evokovat poezii bolestného i v jistém smyslu sladkého smutku, jemuž se poddávají dva teenagerští hrdinové po ztrátě svých dětských lásek.

Film se nesnaží pochopit teenagerské sebevraždy, protože to ani nejde. Jeho hlavním tématem je možnost či nemožnost nahradit ve svém životě člověka, který z něj sešel vlastní rukou.

Výběr článků

Načítám