Hlavní obsah

Benátské bienále: Češi ve službách Slováků

Právo, Peter Kováč

V italských Benátkách se v sobotu pro veřejnost otevře v pořadí už 55. benátské bienále, nejstarší přehlídka současného výtvarného umění na světě.

Foto: PRÁVO – Peter Kováč

Československý pavilón v benátských zahradách Giardini di Castello vypadá jako zmenšenina pražského Mánesa a je umístěn nedaleko pavilónu Francie, USA a Ruska.

Článek

Hlavním kurátorem mezinárodní výstavy je čtyřicetiletý italský kritik a kurátor Massimiliano Gioni, který žije na Manhattanu v New Yorku a vede od roku 2010 tzv. New Museum. Gioni, který se původně profiloval především jako znalec abstraktní malby, je kurátorem, jenž je použitelný na každém místě a v každém čase.

Podílel se mimo jiné na organizaci 4. berlínského bienále, Manifesty číslo 5 a před třemi lety šéfoval bienále v Jižní Koreji. Čekat od něj můžeme nejspíše bilanční profil „globálního“ umění.

On sám nazval hlavní přehlídku Palazzo Enciclopedico a mělo by to být výtvarné umění v kontextu doby – mladí výtvarníci (mladší než Kristus, jak říká) i osvědčené hvězdy typu fotografky Cindy Shermanové nebo sochaře Richarda Serry.

Do expozice vybral i díla české autorky art-brut Anny Zemánkové, což je významné ocenění ženy, která většinu svých děl vytvořila v kuchyni svého bytu a umění brala jako terapii pro období stáří.

Slovenská národní galerie

Bienále je pro publikum otevřeno do 24. listopadu, ke zhlédnutí je kromě pondělí od 10 do 18 hodin, vstupné je jedno z nejvyšších v historii – 25 eur.

Přehlídka nabízí vedle mezinárodní expozice tradičně také národní pavilóny, v nichž každá ze zemí může vystavovat, co chce. Česká a Slovenská republika mají společný výstavní prostor, o který se každé čtyři roky dělí. Letos je pavilón vyhrazen pro Slováky a účast organizuje Slovenská národní galerie.

Kurátorem je však bývalý ředitel Moravské galerie Marek Pokorný, který pro Benátky připravil výstavu slovenské výtvarnice Petry Feriancové v doprovodu českého Zbyňka Baladrána. Jejich projekt ve výběrovém řízení v Bratislavě zvítězil mezi dvaceti podanými návrhy.

Pokorný Právu řekl: „Naším tématem jsou Benátky jako místo dávné historické minulosti i živého současného umění. Petra vše pojala jako sondu do lidské paměti, využila k tomu i svůj osobní i rodinný archív. Myslím, že se jí souhra s Baladránem povedla. Pavilón působí dost poeticky.“

Petra Feriancová (1977) se nejčastěji věnuje – podle charakteristiky uměleckých kritiků – analýze emocionálních reakcí na procesy vnímání, paměti a zkoumání podmínek jejich sdělitelnosti. V posledních letech vystavovala v Praze v Galerii Švestka a v Brně v Moravské galerii a v Domě umění.

Benátky mají výhodu, která na světě nemá obdoby. Pokud vás přestane bavit bienále, máte vždy možnost se v klidu projít městem, kde nejezdí auta, a prakticky na každém rohu narazit na veledíla Tiziana, Veroneseho, Tintoretta, Palladia nebo Sansovina. A to je taková porce umění, že se jí nepřejíte ani po opakovaných návštěvách.

Benátky mají výhodu, která na světě nemá obdoby. Pokud vás přestane bavit bienále, máte vždy možnost se v klidu projít městem, kde nejezdí auta, a prakticky na každém rohu narazit na veledíla Tiziana, Veroneseho, Tintoretta, Palladia nebo Sansovina. A to je taková porce umění, že se jí nepřejíte ani po opakovaných návštěvách.

Související témata:

Výběr článků

Načítám