Článek
Proč je vlastně dobré pořádat spisovatelský sjezd? Neříkají spisovatelé všechno podstatné ve svých knihách?
Živé setkávání je důležité. Myslím, že ještě důležitější je teď, kdy jsme všichni prošli nucenými izolacemi během pandemie covidu. Je jasné, že autorky a autoři komunikují především skrze své texty, ale živé setkání umožňuje bezprostřední, živou výměnu názorů a zkušeností. Nejen mezi spisovateli, ale i s publikem. Sjezd je takový příležitostný spisovatelský thinktank (Myšlenkové centrum).
V tiskové zprávě píšete, že chcete zdůraznit význam literatury jako nástroje reflexe a porozumění. Co tedy dnes v časech klimatické krize, války či pandemie zmůže literatura?
Význam literatury spočívá v jejím účinku na duši člověka. Dobrá literatura může být impulzem k větší citlivosti, kterou dnes potřebujeme – pokud chceme pomoci světu, který obýváme. A také jestli ta pomoc má být viditelná i mimo nějakou hrstku elit nebo živočišných a rostlinných druhů, které zatím považujeme za užitečné.
Můžete zhruba představit jednotlivé tematické bloky?
Sjezd nabízí pět tematických bloků a navazující program Čítárny HYB4, který má vlastní dramaturgii. Obohacením je také páteční večerní slam poetry a sobotní tvůrčí dílny pro děti.
Na úvod si položíme otázku: „Co se to vlastně děje?“ Název tohoto bloku byl předlouho pracovní, věděli jsme, že chceme mluvit o situaci světa, co to vlastně znamená, proč je tu chaos se spoustou zlého a s velkými obavami z budoucnosti. Nakonec jsme zjistili, že se chceme ptát na složité věci právě takto jednoduše.
U pátečního bloku „Literatura v době války“ asi nemusím objasňovat důvody pro jeho zařazení. Je to těžké a nezbytné téma. První blok sobotního odpoledne nese název „Hranice? Limity?“ a týká se možností i omezení současné literatury. Blok „Literatura a feminismus“ bych doporučila každému, kdo si myslí, že to tady a teď není téma. A protože jsme spisovatelská organizace, musíme se zabývat i podmínkami práce spisovatelek a spisovatelů. To bude úkolem posledního bloku, který se ptá: „Spisovatel jako problém?“ Proč to trochu vypadá, že jsme problém? To si povíme.
Na sjezd dorazí také spisovatelé z Ukrajiny a Běloruska. Bylo náročné jejich příjezd zorganizovat? A jak se vlastně dnes žije běloruským spisovatelům? Na situaci v jejich zemi není pro válku na Ukrajině zaměřena taková pozornost…
Účast zahraničních hostů zejména z Ukrajiny a Běloruska pro nás byla zásadní. Zároveň jsme věděli, že mnozí důležití autoři fyzicky přijet nemohou nebo jim nemůžeme nabídnout takové podmínky, aby v současné situaci bezpečně přicestovat mohli. Jurij Andruchovyč proto nakonec promluví ve videopříspěvku. Živá setkání se spisovateli z obou zemí nabídneme v bloku „Literatura v době války“. České publikum patrně překvapí, kolik autorek a autorů ukrajinského a běloruského původu v současné době pracuje tady u nás. Myslím, že právě oni by měli odpovědět na otázku, „jak se jim teď žije“.
Jeden z tematických bloků se zaměřuje na pozici spisovatele v rámci systému podpory tvůrčí práce. Můžete jako předsedkyně Asociace spisovatelů i jako autorka nastínit, jakým způsobem by stát mohl zlepšit podporu literatury a jejích tvůrců?
Ve stručnosti jde o podmínky tvůrčí práce a o podporu vzniku a vydávání kvalitních děl. Aby tomu čtenáři lépe rozuměli: nechceme nějaké rozmařilé ozdravovny na státní útraty. Věříme, že je v zájmu státu, aby mohla vznikat podstatná literární díla. Má to velký vliv na vzdělanost, rozhled nebo obecnou hodnotovou orientaci lidí. Je třeba podporovat tvůrčí a kritické myšlení a také empatii. To všechno kvalitní literatura dělá.
V tomto smyslu dlouhodobě voláme po podstatnější podpoře například formou širší nabídky tvůrčích stipendií. Je namístě říci, že toto téma s ministerstvem kultury souvisle probíráme. Například v době pandemie jsme podporu získali a nové programy jsou v řešení. Pokud ale chceme, aby česká literatura měla v evropském kontextu význam, je třeba, aby podpora byla pravidelná – samozřejmě na základě kvalitních literárních projektů.
Týká se to i vydávání knih?
S podporou vydávání knih, je to podobné. Každé omezení znamená ochuzení čtenářů o náročnější a výjimečná malonákladová díla, která kulturu a tím i vzdělanost národa posouvají. Bylo by také vynikající, kdyby České literární centrum kromě podpory české literatury v zahraničí, kde dělá spoustu výborné práce, mohlo více prospívat tuzemské literatuře uvnitř České republiky. Je to pochopitelně separátní agenda, ale velmi důležitá, a nelze ji zcela nahradit činností spolků, jako je Asociace spisovatelů, nebo nechat iniciativu na knihovnách či obcích. Potřebujeme zázemí. Literatura to pak lidem násobně vrátí.