Básnířka a zpěvačka Eva Mišíková: Básně jsou pro mě pohlednice z cest

Co má společného skupina E+Mausy s pražským klášterem Emauzy?

Vysvětlím. Obrázek Emauzského opatství je na obalu našeho alba. První tři roky jsme měli zkušebnu v jeho blízkosti, na Karlově náměstí, a náš bubeník Antonín Strnad u Emauz vyrůstal.

Název kapely ale vymyslel můj kamarád Marek Tomin. Napadlo ho spojit mé jméno a příjmení jinak, tedy Eva plus Myši čili Mausy, a zároveň tím vznikla přesmyčka, kdy se E+Mausy vyslovuje jako Emauzy. Přišlo nám to vtipné.

Zdá se, že nemáte velkou ambici prosadit se ve větší než rozumné míře. Je to tak?

Když jsem před sedmi lety poprvé přišla do zkušebny mezi hudebníky, s nimiž jsem se jen asi měsíc předtím seznámila na vernisáži výstavy své kamarádky Phily Primus, měla jsem pocit, že se vracím o mnoho let zpátky.

Syrová atmosféra sklepního prostoru místa mi připomínala mé působení v undergroundové skupině Noc pod ubrusem, která v dobách totality neměla dlouhého trvání. Tentokrát to bylo jinak.

Po krátkém časem jsem zjistila, že kluci jsou naladěni na mé básničky a jsou schopni je citlivě, ale s určitou razancí doprovodit. Na zkouškách improvizujeme, skládáme, prostě si to užíváme a stejně tak se těšíme na každý příští koncert. Kromě dvou členů kapely se nikdo z nás ostatních hudbou neživí a naše osobní i profesní životy nám v současné době neumožňují hrát víc. Smysl pro nás mají komornější koncerty a setkání s lidmi, kteří tak hudbu a texty spíš vnímají.

Přišla jste do skupiny jako autorka textů?

Ano. Přináším své básně a některé texty vznikají přímo na zkouškách. Ale nebráním se zhudebnit i poezii někoho jiného, ať už vydaných básníků, nebo spřízněných duší.

Která básnická doba je vám nejbližší?

Poezii čtu tak nějak na přeskáčku, od biblických žalmů až po současné autory. Dost mě ovlivnila coby francouzštinářku poezie prokletých básníků, surrealistů, ale i beatníků. V době studií, tedy na střední a vysoké škole, jsem intenzivně poslouchala kapely a písničkáře, to jest poezii zhudebněnou. V této souvislosti tak často zmiňovaného Josefa Kainara, Václava Hraběte, Bohuslava Reynka, Jiřího Suchého, Ivana Wernische a četla jsem a čtu i další, mladší autory, často své vrstevníky.

Blízké jsou mi verše Jáchyma a Filipa Topolových, Jana Štolby, Ewalda Murrera, Phily Primus, Milana Ohniska a dalších. Úplný výčet by byl mnohem delší. Těší mě, že se poezie dál a dál zpívá, vydává a žije svým bohatým životem.

Diskutujete se spřízněnými básníky a textaři o svých dílech?

Moc ne. Vítaná jsou pro mě různá setkání na koncertech, při čtení poezie. Možná se bavíme o básních konkrétně, když je třeba s nimi nějak pracovat, v určitém kontextu.

Píšete básně průběžně?

Spíše ve vlnách. Jsou období, kdy hledám a skládám text cíleně pro kapelu nebo pro nějakou jinou příležitost a v neposlední řadě i pro svou další sbírku.

Co vás inspirovalo k textům na albu skupiny E+Mausy?

Většina básní, respektive textů na albu je inspirována mými cestami. Kromě Pláče a Úsměvů vznikly z pozorování míst, která jsem navštívila.

Mořská nemoc je pohled na vrak z plachetnice v Řecku, Vincent van Gogh (Saint-Rémy) je z cesty do Provence na místo, kde se malíř léčil a maloval, text Vešel vysvitl v nočním Jeruzalémě v době svátku pesach, a třeba skladba Jinak je z pouti do Santiaga de Compostela.

Cestujete s tím, že si z každého zajímavého místa dovezete báseň či inspiraci k ní?

Ano, protože jsou to pro mě takové pohlednice, které mi ve formě básně zůstanou na památku a mohu je pak i někomu předat. Fascinují mě zkratky, které básně při dobré a srozumitelné volbě slov umožňují.

Cestování mi bylo předurčeno od kolébky. Narodila jsem se v Egyptě, kde tehdy pracovali mí rodiče. Od malička jsem jezdila po světě, žili jsme v Kambodži, Číně, rovníkové Africe, v Rumunsku a pak zase občas v Praze. Základní školu jsem dokončila opět v Káhiře.

Jako dítě jsem byla převážena z jednoho kontinentu na druhý. Dětství bylo pestré, ale ne vždy lehké, v určitých obdobích i chaotické, samotářské. A tak jsem si musela vytvořit svůj vlastní, paralelní svět, stálý domov ve své fantazii. Cestování mě ale neopustilo.

V kapele E+Mausy využíváte při prezentaci svých básní a textů hlavně šansonový projev. Vyhovuje vám?

Snažím se předat básně v rámci svých pěveckých, recitačních a někde v hloubi své duše snad i hereckých schopností. Tak, jak to cítím já, s výraznou podporou spoluhráčů a se zkušeností, kterou jsme si všichni v kapele postupně vybudovali.

Radí vám v hudbě váš manžel?

Spíše si povídáme, sdělujeme si své dojmy o hudbě obecně, o koncertech, které jsme viděli nebo sledovali v televizi, na YouTube, internetu. Vláďa přestal před čtyřmi roky ze zdravotních důvodů koncertovat, ale potěšilo mě, že se při poslechu našich studiových nahrávek sám nabídl a pak se mnou nazpíval i zazpíval naše dvě skladby. Kromě textů to byla naše společná premiéra na desce i na pódiu s E+Mausy.

Mimo jiné z dalších hostů si na desce zazpívala i má dcera Bára, Maťo Mišík hraje ve čtyřech písních na kytaru, přizvali jsme si i Jaroslava Olina Nejezchlebu, Mikoláše Chadimu a další.

Jaké jsou další plány skupiny E+Mausy?

Rozšiřujeme repertoár, experimentujeme, zkoušíme, plánujeme další občasné koncerty, jednou či dvakrát do měsíce, podobně jako dosud. Rádi bychom v dohledné době vydali ještě jednu desku i s hosty, kteří se nabídnou nebo které oslovíme a bude to oboustranně radost a přínos.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Z mého města - Eva Mišíková & E+Mausy