Článek
V knize ožívají takové osobnosti, jakými jsou básník Jiří Pištora, v roce 1964 tajemník pro mladé autory Svazu čs. spisovatelů, dále redaktor nakladatelství Mladá fronta Václav Falada či Jiří Vitula, vedoucí kulturní rubriky deníku Lidová demokracie, který mu podal pomocnou ruku, když byl zbaven místa v časopisu Mladý svět poté, co v letech 1972 až 1974 pod jménem Emila Wernera zveřejňoval horoskopy tehdy už proskribovaného pedagoga a prozaika Milana Kundery.
Oněch osobností je opravdu hodně a díky Prouzovi je připomenuta tvůrčí atmosféra české literatury a vůbec kultury, která už pomalu odchází do zapomnění. Je symbolické, že právě dlouholetému přátelství s exulantem Kunderou, kdy Prouza barvitě popisuje jejich osobní setkávání a po řadu let především telefonní rozhovory, věnoval největší prostor. Ze spisovatelských osobností vzpomíná i na Ladislava Fukse nebo Bohumila Hrabala, když se s Prouzou, oba vystudovaní právníci, oslovovali „pane doktore“.
Pozornost si také zasluhuje jeho názor, že jestliže Kundera nabízí ve svých knihách dobrodružství myšlenky, Hrabal předkládá dobrodružství imaginace.
Kontroverzní témata
Autor je maximálně upřímný. Nevynechává ani kontroverzní témata, jakým bylo například nařčení Kundery z udání agenta-chodce v roce 1950, zveřejněné v novém tisíciletí. Nebo jeho nelichotivá charakteristika působení Karla Schwarzenberga, v knize řečeného Švarcíka, na ministerstvu zahraničí.
Podobně záporně se na základě konkrétních zkušeností vyjadřuje i o éře Cyrila Svobody nebo Lubomíra Zaorálka. To vše souvisí s diplomatickou kariérou jeho ženy Aleny, ministrem Janem Kavanem a prezidentem Václavem Havlem nominované na post velvyslankyně ve Finsku. Tam jí Prouza dělal čtyři roky „manžela“.
Byla to právě finská anabáze, která jeho osudy svedla dohromady s paní Erikou Vorbachovou, rodačkou z Broumova žijící v Bavorsku, kam se dostala po poválečném útěku svých rodičů. Otec byl Němec, matka Češka a oba zahynuli při leteckém neštěstí.
Prouzu si našla podle románu Psychiatr, který ji zaujal, a rovněž její vztah k Finsku v ní vzbudil souznění. Prouza toho využil a jeho návraty provázejí kapitoly paní Eriky vyprávějící své osudy.
Vzájemná náklonnost, aniž by se setkali, byla jistě vyvolána jeho dlouholetou prací v Nadaci Bernarda Bolzana. Nesmírně důležité pro ně byly i aktivity podporující po roce 1991 přátelskou spolupráci Čechů, Slováků, Němců i Rakušanů.
To vše je nejen v autorových vzpomínkách spojeno s osobností politika a filozofa Jaroslava Šabaty, delegáta tzv. Vysočanského sjezdu KSČ v době po 21. srpnu 1968, později nejdéle vězněného disidenta. Byl to člověk mimořádné erudice i laskavosti, který Prouzu velice ovlivnil. Podobně jako jiný jeho přítel, filozof Karel Kosík.