Článek
Minulý rok jste měli dvacetileté výročí založení kapely. Měli jste nějakou oslavu?
Neslavili jsme. Problém je mimo jiné v tom, že netušíme, na který den by to výročí mělo připadnout. Měli bychom se nad tím zamyslet a nějaké stanovit. Jednou pak třeba oslavíme třicítku, i když už teď začínáme být jako starší dáma, která nerada zmiňuje svůj věk.
Loni v létě jste zrušili evropské turné kvůli zdravotním problémům zpěváka. Jaké potíže měl?
Na počátku amerického turné Chad zničehonic při zvukové zkoušce nebyl schopen zpívat. Původně jsme zrušili jen ten večer, pak celý týden koncertů a nakonec jsme museli zrušit celé turné. Musel na operaci s hlasivkami. Měl na nich nějaký nález a doktoři mu řekli, že aby mohl v budoucnu zpívat, je nutná operace.
Mrzelo nás, že jsme museli rušit koncerty, ale bylo to nezbytné. Celou šňůru jsme tedy posunuli o jeden rok a vyrážíme na ni letos. A Chad zpívá líp než kdy předtím.
Je už nyní definitivně v pořádku, anebo hrozí, že se problémy za čas vrátí?
Člověk si nikdy nemůže být jistý, ale nyní není důvod, aby se to vrátilo. Bereme, co je nám dáno. Doktoři řekli, že může bez omezení zpívat, a tak vyrážíme hrát a opřeme se do toho naplno.
Co jste si naplánoval namísto odložených koncertů vy?
Volný čas jsem trávil s rodinou. Byl jsem jednoduše doma, což se může zdát banální, ale pro mě to bylo výjimečné. Tolik času jsem doma nestrávil snad od té doby, co jsem se před šestnácti lety oženil.
Kdy jste se jako celá kapela opět sešli a hráli?
V lednu. Sešli jsme se a jen tak jsme zkoušeli něco nového napsat. Chad ještě nesměl zpívat, šli jsme na to hodně zlehka. Doopravdy to znovu začne až v červnu, kdy máme první koncert.
Sejdeme se v Los Angeles a také ve Vancouveru a začneme znovu psát a zkoušet na turné.
Je pravda, že se momentálně soudíte s pojišťovací společností Lloyd’s, která po vás chce třináct miliónů dolarů za to, že jste loňské turné zrušili?
Je to trochu komplikovanější. Řekl bych prostě, že dělá to, co podobné společnosti dělávají. Nechce nám vyplatit pojistku.
Zmínil jste práci na nových písních. Jak u Nickelback nový materiál vzniká?
S nápady často přichází Chad. Někdy je to jen kytarový riff, jindy celá píseň. Ať přinese cokoli, společně to dotáhneme a nahrajeme. Každopádně jiskra přichází od něj, my jsme ten oheň. Na posledním albu jsme spolupracovali i s autory mimo kapelu. I když šlo o velmi talentované lidi, nejsou to v branži žádná slavná jména.
Nickelback bývají někdy obviňováni z toho, že nejsou autentičtí. Co si o tom myslíte?
Myslím, že lidé, kteří to říkají, nikdy nebyli na žádném z našich koncertů. Kdyby přišli na jednu z našich show, jejich námitky by zmizely. Koncerty jsou tak autentické, jak to jde, vše předvádíme naživo. Nicméně každý má právo na svůj názor, to je v pořádku.
Nejspíš je od určitého stupně popularity nevyhnutelné, že vás část lidí bude nenávidět. Vaši hudbu už totiž neposlouchají jen fanoušci, ale v podstatě všichni.
Trápí vás vůbec kritika?
Už ani ne, ale když se to zlomilo a spustila se vlna nenávisti, tak to chvíli bolelo. Když jsme byli neznámí, zdálo se, že nás všichni mají docela rádi. Když jsme ještě byli tajemná nová kapela, setkávali jsme se s dobrými ohlasy.
Jakmile jsme dosáhli určitého úspěchu, začalo se to trochu měnit. Uvědomili jsme si, že to, že vás každý zná, neznamená, že vás každý miluje. To je užitečné zjištění. Člověk si pak zvykne na to, že tu vždy budou i lidé, kteří o vás budou říkat negativní věci. Dnes už nás to netrápí, je to součást naší práce. Navíc je to určitý fenomén. Kdybychom ho neměli, bůhví, jestli by si nás lidé po nucené roční pauze ještě pamatovali. Je to určitý bzukot v pozadí, který nám dělá reklamu zdarma.
Už několik let koncertujete v arénách. Pamatujete si vůbec, jaké to bylo hrát malé klubové koncerty?
Já si to zrovna připomínám. Začal jsem občas vystupovat s kapelou svého syna. Hrajeme malé koncerty doma na Havaji. Rádi hrajeme coververze písniček Beatles nebo třeba Chucka Berryho. Užívám si to, protože s Nickelback už takto opravdu nehrajeme.
Bylo by ale zajímavé zjistit, jaké by to bylo. Menší koncerty jsme absolvovali naposledy v Japonsku asi před pěti lety. Kromě arén jsme tam koncertovali v klubu pro asi dva tisíce lidí, což také není úplně malý prostor. Japonské vydavatelství nám doporučilo udělat tam dva exkluzivní koncerty. Není to lepší nebo horší. Je to jen jiné.
Opravdu jen jiné?
Je pravda, že v Japonsku to byla velká zábava. Lidé, kteří se na ty koncerty dostali, byli tak nadšení, že tam jsou, že málem prolomili zábrany pod pódiem. Lidé jsou v takovém prostoru přímo před vámi a slyšíte, jak na vás mezi písničkami mluví. To se v aréně nestává, tam jste od publika minimálně šest metrů.
Zmínil jste, že jste doma na Havaji. Proč jste se tam z Kanady odstěhoval?
Už mě moc nebavila zima. Už jsem si jich užil dost a nemám rád, když je mi chladno. Havaj je ideální. Nikdy tam není zima, ale ani příliš velké horko.