Článek
Skupina se prosadila svým druhým albem Ágatis byrjun z roku 1999. Nyní dokončuje své osmé.
Letos už jste projeli Spojené státy, Austrálii, Nový Zéland a další země. Jak si turné, na které jste vyrazili po víc než čtyřleté pauze, užíváte?
Začínali jsme ho plánovat ještě v době, kdy nebylo úplně jisté, jestli se bude moci uskutečnit tak, jak si ho představujeme. Museli jsme odložit začátek, ale jinak nyní vše dobře funguje a vychutnáváme si koncerty skoro jako dřív.
Měli jsme původně trochu obavy, najednou se vše zdálo trochu neznámé, ale je to v pohodě. Jen cestování je náročnější o to, že člověk musí bedlivě hlídat, kde je aktuálně jaká situace a pravidla. O to větší máme radost z každého koncertu. Uvědomujeme si, že moci v současné době koncertovat v různých zemích, obzvlášť tak dalekých, jako jsou třeba Austrálie, Nový Zéland či Singapur, kde jsme nedávno hráli, je výsada. A na lidech je navíc pořád znát hlad po živé muzice.
Nové album, na kterém pracujete, už je hotové?
Nahrávání jsme dokončili předtím, než jsme vyrazili na turné. Pustili jsme se i do mixů, ale úplně jsme nestihli podle našich představ. Chvíli jsme si mysleli, že máme hotovo, ale když jsme si desku pak párkrát poslechli, došli jsme k závěru, že je potřeba na ní dál pracovat. Zdálo se nám, že ji dokážeme ještě vylepšit, na čemž nyní tvrdě pracujeme. Brzy ale bude hotová. Datum vydání je ve hvězdách, to je zase úplně jiný příběh. Ale každopádně nová deska bude.
Co vás osobně na ní nejvíc baví?
Při každém nahrávání mám pocit, že hudba má svůj vlastní život. Hodně záleží na tom, jakým způsobem se pustíme do práce. Začátek celého procesu obvykle víceméně udá směr, kterým se deska ubírá. Každá je úplně jiná, i když myslím, že zvuk Sigur Rós je nezaměnitelný.
Kjartan Sveinsson to v jednom rozhovoru, který jsme spolu vedli, dobře vystihl, když řekl, že nová deska je daleko jednodušší než naše předchozí nahrávky. Moc se neopírá o rytmus a na druhou stranu je její zvuk velmi rozpínavý. Zní velkolepě, ale zároveň není komplikovaná.
Jsem opravdu zvědavá, jak zní jednoduchost v podání Sigur Rós! O předchozí desce Kveikur jste řekl, že je vaše nejhlučnější a nejagresivnější a že nevíte, odkud se to vzalo. Pořád jste na to nepřišel?
Nejsem si jistý. My v té době neměli vlastní studio a pronajali jsme si loft na okraji Reykjavíku. Byl nad kancelářemi a my jim tam dělali hluk. Naštěstí přímo pod námi sídlila nahrávací společnost a té se docela líbilo, že jí děláme soundtrack k práci. Hodně jsme tehdy experimentovali s tím, jaká hudba jde vytvořit pomocí počítače.
Mnoho nápadů a zvuků vzniklo v té krabici. Hodně jsme samplovali. Nahráli jsme třeba ukulele a různě ho pak upravovali, až znělo zcela jinak. Hráli jsme si. Oproti nové desce jsme se hodně soustředili na rytmus. Ty skladby jsou plné tepajících beatů a zkreslené baskytary. Pořád nevím, odkud se to vzalo, prostě se to takhle stalo.
S čím jste si ve studiu hráli kromě jednodušší struktury tentokrát?
Moji kolegové Jónsi a Kjartan začali většinu písní tvořit jen s pianem, vokály a kytarou. To je základ nové desky. Všechno jako by plavalo ve vzduchu. Pak jsme nahráli baskytaru a spoustu nádherných smyčcových partů. A i s tím vším jsme jako obvykle začali nakonec trochu řádit a přidali různé další prvky. Takže se nenechte mýlit, základ je sice jednoduchý, ale přidali jsme i dost koření. Je to jako sendvič. Základ je prostý, ale s chutěmi si můžete hrát.
Když jste v polovině devadesátých let s Jónsim kapelu zakládali, co jste si od ní slibovali?
Nic moc, o nějakém záměru se nedá mluvit. Pro nás všechny bylo přirozené hrát v kapelách. Zkoušení bylo obvyklým způsobem, jak trávit volný čas. Hodně jsme hráli, učili se nahrávat a spoustu času jsme jen tak propovídali. I se Sigur Rós jsme v prvních letech pořád zkoušeli.
Napsali jsme písničky a pak je hráli do omrzení. Dlouho jsme odmítali nabídky kamarádů, abychom někde vystoupili společně s jejich kapelami. Museli jsme si na představu koncertu nějaký čas zvykat, až jsme to ke konci devadesátých let prolomili. Zjistili jsme, že nás to baví.
Jak první koncerty Sigur Rós vypadaly?
V publiku tehdy obvykle byli jen členové ostatních kapel, které ten večer hrály. Hráli jsme pro sebe navzájem a byla to velká zábava, protože každý dělal něco úplně jiného. Hippies, rockeři, pankáči, rapeři a my. Docela jsme tomu propadli a hráli takhle společně s ostatními islandskými kapelami za pár piv. Vůbec nás nenapadlo, že by naše hudba mohla cestovat někam dál. První deskou jsme překvapili sami sebe. Nikdy nás nenapadlo, že k ní dojde.
Kdy jste si uvědomili, že z hraní s přáteli a pro přátele může být něco víc?
Myslím, že s druhou deskou už jsme získali pocit, že se nám povedla a mohla by oslovit třeba i někoho mimo Island. Ale co bude následovat, to nikdo z nás nečekal, ani to neplánoval.
Když pak vaše muzika začala cestovat, změnilo to kapelu?
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. V Sigur Rós jsme už víc než polovinu našich životů. Rozhodně je pro nás domovem a významnou součástí našeho bytí. V kapele jsme vyrůstali a dospěli. Zažili jsme všechno možné. Někdy je zábava, někdy nás potkají těžkosti. Prožili jsme se Sigur Rós vše, co život nabízí. Ne vždycky to bylo příjemné a lehké, ale naštěstí už jsme dospěli a umíme s tím zacházet. V tuhle chvíli prožíváme radostné období a užíváme si to.
Co stálo za těmi těžšími obdobími?
I když se živíme hudbou a tím, že tvoříme něco, co máme rádi, je to i práce, která má své náročné aspekty. Třeba že jste občas dlouho od rodiny a od dětí. Kapela je jako druhé manželství. Dřív jsme vůbec nevynikali v umění si problémy vyříkat, ale to už se naštěstí také změnilo. Stejně jako v každém dobrém manželství už spolu teď mluvíme.
Co byste si pro Sigur Rós přál do budoucna?
Mluvili jsme o začátcích kapely v polovině devadesátých let. Pamatuji si, že jsme si tehdy říkali, že budeme pokračovat, dokud nás to bude bavit. Jasně, ne vždy to platilo stoprocentně, ale nikdy to nebylo trápení. Bylo to v pohodě. A teď je to skvělé. Snad to tak bude i do budoucna.
Ale poslední době mě baví filozofie mindfulness, pozornost k přítomnému okamžiku, a když je vše v pořádku právě teď, o zítřku příliš neuvažuji. Když jsem dnes s kamarády v šatně a večer nás čeká koncert, jsem spokojený.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Variations On Darkness - Sigur Rós [LP], 22° Lunar Halo - Sigur Rós [LP], Ágætis byrjun: A Good Beginning - Sigur Rós [4CD]