Článek
Zpěvák Architects Sam Carter hovořil o takzvaném syndromu podvodníka, kdy si člověk nedokáže uvědomit své kvality a má pocit, že si svou pozici vybudoval jen náhodně nebo přímo omylem. Trpěl jste tímto pocitem někdy jako hudebník?
Musím zaklepat, ale tenhle pocit neznám. Sám mám pěknou sbírku různých problémů s duševním zdravím jako v dnešní době skoro každý, ale tenhle mezi ně nepatří. Pro mě je cokoli, co souvisí s hudbou, můj osobní prostor, kdy se můžu uzavřít do sebe, vypnout úplně hlavu a jen si užívat. Když slezu z pódia, zase se nahodím a opět začíná další život.
Na malou chvíli jste loni vzbudili spekulace názvem alba The End, So Far. Fanoušci ale brzy pochopili, že neznamená konec kapely, ale je to jen poslední album Slipknot u vydavatelství Roadrunner Records. V jaké situaci se teď nacházíte?
Poslední desku jsme nahrávali za covidu. Bylo to trochu zvláštní, ale to, kam se kapela vyvinula a jak teď funguje, je skvělé. Daleko víc spolu komunikujeme, hudebně se vyvíjíme, hudbu teď posouvají i noví členové. Mám pocit, že jsme se dostali někam, kde se všichni dokážeme shodnout na tom, co chceme, a posouváme se dopředu.
A co se vydavatelství týká, platí, že jsme s ním skončili a teď jsme nezávislá kapela. Nechceme na nic tlačit, uvidíme, jak se vše vyvine.
Zmínil jste komunikaci v kapele. V minulosti tedy neplynula tak dobře?
To ani ne, ale když jsem se ke kapele připojil, odešli zrovna tři členové. Hodně se toho dělo, a někdy prostě jen trvá, než si vše sedne. Mám pocit, že poslední deska prokazuje, že se to povedlo. Když si pustíte čtyři roky starou We Are Not Your Kind a pak tu aktuální, uslyšíte rozdíl. Slipknot nikdy nedělali dramatické proměny, že by třeba začali do muziky samplovat jazz. Pořád si drží svou podstatu. Mám však pocit, že teď tak nějak víc vychází z nás všech.
Čeho si na albu The End, So Far nejvíc ceníte vy sám?
Je uvolněnější a hodně nového jsme si toho na něm zkusili. Je to první deska, kterou s námi nahrával perkusista Michael Pfaff. A je to hlavně první album, na které jsem podstatně autorsky přispěl já.
Když jsem se Slipknot nahrával první desku, necítil jsem se na to, abych si vyskakoval a mával klukům před nosem vlastními skladbami. Musel jsem získat nějakou pozici. Šel jsem na to pomalu, jak to má být. Nemůžete se zjevit a začít převracet věci vzhůru nohama. Nic dobrého by to nepřineslo. Je lepší být týmový hráč.
Když jsme teď začali nahrávat, náš člen Clown se zeptal, jestli nemáme nějaké nápady. A ten proces, kdy člověk nahraje demo, pošle ho ostatním a oni k němu něco svého přidají nebo Corey Taylor do něho něco nazpívá, mě hrozně bavil. Líbilo se mi, jak se písničky pomalu vystavovaly a přidávaly se do nich další vrstvy. Nebylo to tak, že někdo napíše píseň, nahraje se tak, jak ji vymyslel, a je hotovo. Písně se vyvíjely a zlepšovaly.
Slipknot jsou dnes velmi úspěšná kapela. Co je pro vás největší výzva?
Nebylo snadné po covidu zase dát všechno dohromady. Myslím organizačně a logisticky. Je nás hodně, naše show je výsledek práce velkého týmu. Dostat všechny a všechno na jedno místo a zase se rozjet byla docela výzva. Ale jsme tu, takže jsme ji zvládli.
Někdy se zdá, že všechno vyrostlo do obřích rozměrů, ale nakonec, když jedeme na turné, potkáme se před ním v malé zkušebně. A to člověku tak nějak vždycky připomene, jak začínal. Na pódiu máme dnes neuvěřitelnou techniku, za kterou jsme vděční, ale občas jsme spolu v jedné místnosti a fungujeme stejně jako kterákoli mladá nebo nová kapela. A to mě baví. Tehdy vznikají nové nápady a rodí se to, co pak fanoušci během turné vidí.
Co je nejlepší věc, kterou se Slipknot zažíváte?
Koncerty. Já mám nahrávání a další věci, které k tomu patří, moc rád. Ale hraní pro lidi je nejvíc. Když vidíte všechny ty lidi, kteří mají naši hudbu a kapelu rádi takovou, jaká je, je to úžasný pocit. Slipknot nejsou jedna osoba, jsou samostatná entita. A vidět, že jsou fanoušci, kteří ji respektují, je ta největší odměna. Dvacet tisíc lidí pod pódiem, kteří znají texty a zpívají spolu s vámi, to je něco, co si nemůžete koupit.
Může se vám hodit na Zboží.cz: The End, So Far - Slipknot, 5: The Grey Chapter - Slipknot [CD]