Basiková o novém albu Slzy: Vždycky jsem inklinovala k novoromantismu

Basiková: Vnímám ho jako velmi nedoceněné. Mrzí mě to, protože si myslím, že je výborné. V době svého vydání bylo přesně podle mých představ i rozpoložení, ve kterém jsem se nacházela. Autorem písniček na albu je Václav Noid Bárta a mně absolutně vyhovovalo, jaké skladby pro mě napsal. Nicméně to, že hudba na mé nové desce je jiná, je u mě úplně normální. Mám to tak celý život.

Basiková: Když jsem v osmdesátých letech zpívala v Precedensu, vycházeli jsme z ní. Dodnes jsem ovlivněná skupinami Duran Duran, Depeche Mode nebo Davidem Bowiem. Vždycky jsem k novoromantismu a nové vlně inklinovala.

Před pár lety jsme se potkali s Richardem Ulrychem na jednom charitativním projektu a začali jsme se bavit o hudbě. Brzy jsme zjistili, že máme osmdesátá léta spojená především s elektronickou muzikou a máme k ní oba vřelý vztah. Richard je muzikant, a tak jsme se dohodli, že bychom mohli natočit desku inspirovanou naší oblíbenou érou.

Ulrych: Temná novoromantická hudba je mnohem víc než jenom muzika. Je to životní styl, filozofie, pohled na svět. Lidé, kteří ji mají rádi, mají podobné názory, čtou stejné knihy, chodí na stejné filmy, mají podobné cítění.

Jako zpěvačku znám Báru pětadvacet let a vím, že je schopna zazpívat mnoho stylů. Byl jsem přesvědčen, že hudba inspirovaná novoromantismem osmdesátých let je přesně pro ni. Když jsme se dohodli na spolupráci, řekla mi, že by na albu nechtěla hlasově exhibovat, protože všichni vědí, že zpívat umí. Chtěla se spojit s atmosférou, pracovat s náladami a výrazem. Když to řeknu trochu hloupě, Bára na desce zpívá na polovinu svých schopností.

Ulrych: Prožil jsem to za železnou oponou. Myslím dokonce, že jsem jeden z posledních žijících novoromantiků. Sledoval jsem zahraniční kapely a u nás jsem kvitoval vznik Precedensu a Oceánu.

Svědkem prvního českého novoromantického koncertu jsem byl na vystoupení kapely Bossanova. Byla spíš funky, ale image měla novoromantickou. Za vrcholnou novoromantickou skladbu pak považuju Unforgettable Fire od U2. I když ta kapela není považována za stylovou, písnička rozhodně ano.

Ulrych: Seděli jsme s Bárou a pouštěli si na YouTubu všechny skupiny a písně z osmdesátých let, které nás baví. Říkal jsem jí, že umím napsat muziku a texty, ale že potřebujeme někoho, kdo album natočí a dá mu atmosféru a zvuk, jaké jsme si představovali. A pak jsem se na YouTubu dostal k aktuálnímu singlu Luďkovy kapely Decline a hned jsem věděl, že je to ono. Zavolal jsem naší společné kamarádce Ráchel, vzal si na něj od ní kontakt, dali jsme si oběd a domluvili se. To bylo před dvěma lety.

Basiková: Když mi Richard řekl o Luďkovi, uvědomila jsem si, jak se kruh uzavírá. Nejen že je členem Decline, ale spolupracoval i s Petrem Mukem, se kterým jsme začínali ve stejné době, na konci osmdesátých let. Byla jsem si jistá, že bude přesně vědět, o co nám jde. Když pak poslal první zaranžované skladby, byla jsem z nich nadšená.

Fiala: Nechtěl jsem, aby působilo jako retro. Už třeba jen proto, že to slovo nemám rád. Atmosféra písniček vychází ze životních pocitů a nálad osmdesátých let a tím pádem dostává hudba automaticky tehdejší příchuť. Ve zvuku jsem se ale chtěl posunout blíže k současnosti.

Respektoval jsem Báru, která skvěle zpívá, a obalil jsem to zvuky, které se hodí k náladě zpěvu. Výsledek přišel automaticky, nebyl striktně vymyšlený. Bářina osobnost je na desce natolik ústřední, že aranže, byť jsem si s nimi dal dost práce, jsou vedlejší.

Basiková: Původně jsem zamýšlela nahrát album v angličtině, protože mi to v dnešní době připadá přirozenější než kdykoli předtím. Na české scéně je už spousta interpretů, kteří používají pouze angličtinu, a jsou úspěšní. Vladimír Kočandrle z vydavatelství Warner Music mi ale řekl, že si nemyslí, že je to vhodné a v mém případě už vůbec ne, protože se u mě v minulosti vždy hodně hledělo na kvalitu a obsah českých textů, a lidé to prý očekávají dál.

Postupně se mi tedy dostávala do rukou spousta krásných českých textů, ale jedna písnička zbyla v angličtině. Do budoucna uvažujeme o tom, že celé album nahrajeme i v angličtině. Přece jenom nám připadá, že k hudbě, která na něm je, se to hodí.

Ulrych: Emoce z muziky se prolínají Bářiným hlasem a také v textech. Tyhle tři složky jsou kompaktní, což jsme chtěli. Mimochodem, nápomocné nám bylo i prostředí, ve kterém jsme zkoušeli. Dostali jsme se do staré zatuchlé undergroundové zkušebny bez oken, v níž kdysi hrávala skupina Toyen, která byla výrazná v devadesátých letech. V té vlhké studené místnosti továrního objektu jsme začali vymýšlet první náznaky písniček.

Basiková: Celou desku jsme pak točili ve studiu Michala Šenbauera v Tuchoměřicích. Dělalo se tam skvěle, a i když jsou písničky smutné, vznikaly ve veselé atmosféře.

Basiková: Je to v plánu. Jen teď řešíme praktické věci a termíny.

Fiala: Pódiová prezentace je pro nás důležitá. Ve zvuku písniček je mnoho elektronických stop, které dotvářejí náladu. Kdybychom vyjeli v klasickém rockovém obsazení, obával bych se, že ne všechno z alba se podaří přenést do živého provedení, tak jak bychom chtěli. Spíše se tedy kloníme ke kompaktnějšímu provedení, které bude stát na Bářině zpěvu, elektronických pasážích a živých bicích. Rozhodně to nebude žádný velký orchestr. Myslím si, že bychom to měli do podzimu zvládnout.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: