Článek
Ze svého původního seriálu Stopy života proto přesadila psychiatričku Lýdii (Kateřina Brožová) do funkce soudní znalkyně, takže v celkem sedmnácti dílech nového seriálu Doktorka Kellerová může v nové funkci řešit víceméně kriminální záhady.
V úvodní epizodě měla v pátek posoudit, zda je duševně nemocný policista, který najel autem do demonstrantů. Navíc se zdálo, že její profesor, slavný psychiatr, udělal před měsícem osudovou chybu, když potvrdil, že muž je zcela zdravý. Rozuzlení případu ale muselo být jasné už od prvního setkání Lýdie s profesorem dočista každému, kdo nepřeslechl jednu – silně zdůrazněnou – větu, a pak už divákovi zbývalo jen přetrpět různé odbočky, než mu ho konečně prozradil i scenárista.
Bohužel v úvahách, do kterých se Lýdie pouštěla se svým lékařským kolegou Janem Šťastným, nezaznívaly zrovna brilantní hypotézy, které by odvedly pozornost diváka stranou a historku dovedly zkomplikovat. Natož aby v celém případu došlo i na nějaký ten pohled do hloubi duše, jak naznačuje profese titulní postavy. Scénář se místo toho pohodlně spokojil jen s tím, že duševně nemocný tupě hledí před sebe a nic si nepamatuje, zatímco soudní znalec Šťastný trpí fobií z „bacilů“.
Podle úvodního dílu to tedy vypadá, že z oboru psychiatrie si seriál troufne nanejvýš na jednoduché kulisy, a ještě ke všemu v nich s viditelnou námahou stěží poskládá banální historku.
Těžko sice vyčítat nevelké televizi, že točí hlavně v ateliéru a že její seriál stojí především na dialozích, když šetrností a mnohomluvností trpí i konkurenční produkce Primy a Novy. Nicméně i s těmi dialogy se na Barrandově nakládá mimořádně neobratně.
Pokud to takhle s Doktorkou Kellerovou půjde i dál, vydrží to publikum déle než tři epizody?