Hlavní obsah

Banán, plechovka a Marilyn jako věčné inspirace

Právo, Jan Šída

Putovní výstava Factory Tour, jež začala v létě v českobudějovické Galerii 1, zakončila svou cestu v pražské Galerii Černá labuť. Potrvá v ní do 27. ledna 2019. Vznikla u příležitosti devadesátého výročí narození amerického popartového kouzelníka Andyho Warhola (1928 – 1987). Organizátoři projektu oslovili české a slovenské výtvarníky, aby vytvořili uměleckou poctu legendárnímu tvůrci.

Foto: katalog výstavy

Je krásnější Marilyn Monroeová, nebo Sophia Lorenová (Markéta Urbanová, Sophia)?

Článek

Díla prezentovaných umělců působí už na první pohled různorodě. V první řadě co do formy zobrazení. Na výstavě jsou nejen obrazy, ale také fotografie či prostorové objekty. Ani obrazy nejsou vytvořeny jednou technikou, takže vedle sebe visí oleje, akryly, sítotisky či kresby.

Velký rozptyl představují i umělecké styly. Je trochu paradoxní, že čisté popartové dílo klasické formy je v expozici v menšině. Převládají expresivní či abstraktní práce.

Pokud na výstavu přijde návštěvník znalý Warhola, může na exponátech zkoušet objevovat přímé či nepřímé odkazy na něj. V některých případech je to zjevné. Na dvojici akvarelů výtvarníka, zpěváka a bubeníka skupiny Tata Bojs Milana Cajse Warholovo třetí oko autor opatřil duo mistrových autoportrétů ve zježené paruce tečkou uprostřed čela. Chtěl tak, podle vlastních slov, upozornit na to, že americký renesanční tvůrce viděl dál než ostatní.

Paruku využil i kreslíř Jaromír 99 na černobílém portrétu Andy. Alois Nebel se zhlédl v popartovém guru. Zdeněk Šarf použil na oleji Západ slunce notoricky známý motiv žlutého banánu, kdežto fotografka Sára Saudková vytěžila na dvojici aktů Můj den s Andy Warholem vizuál plechovky Campbellovy polévky a její kolegyně Tereza z Davle vytvořila na snímku War holka ženskou erotickou formu umělce s mobilem na selfie tyči místo jeho oblíbeného polaroidu.

Pouze volnou citaci díla Cat Sam použil David Cajthaml na své grafice Kocour. Hlavu domácího mazlíčka prezentuje pouze coby doplněk dominantní barevné kompozice. Markéta Urbanová už své vidění sexuálního symbolu Marilyn Monroeové dává do jiných souvislostí. Akryl Sophia ukazuje portrét italské herečky Sophie Lorenové, ovšem tak, jak bychom ji chtěli vidět v popartovém stylu šedesátých let minulého století.

Výstavu je možné brát nejen jako ukázku současné výtvarné tvorby, ale také jako zhmotnělou otázku. Blížil by se některému z uměleckých stylů vystavených děl Andy Warhol, kdyby předčasně nezemřel?

Související témata:

Výběr článků

Načítám