Hlavní obsah

Balet Národního divadla uvedl netradiční oslavu Mozartova výročí

Právo, Marcela Benoniová
PRAHA

Balet pražského Národního divadla uvedl netradiční premiéru k letošním oslavám 250. výročí Mozartova narození. Z titulů geniálního Mistra se jistě nelehko vybíralo uměleckému šéfovi baletního souboru Petru Zuskovi.

Článek

Vhod mu jistě přišla nabídka švýcarského skladatele Richarda Rentsche, který odvážně zasáhl do partitury Mozartova Requiem a dopsal zcela nové části skladby, kterou po Mozartově smrti dokomponoval jeho žák F.X. Süssmayer. Nejde o soupeření s Mozartem, ale spíše o jinou dimenzi, která z jeho hudby vychází, posléze jde Rentsch vlastní cestou a v závěru se do Mozarta opět vrací.

Zuska měl před sebou úžasný úkol překlenout starou i novou kompozici.V jeho choreograficky velmi náročném slovníku jsou patrné silné dramatické prvky, přestože se jedná spíše o abstraktní vizi, o nekonkrétní dramatické situace. Ve sborových scénách i v sólových partech se Zuska tentokrát projevuje jako kompozičně zkušený a zralý choreograf, který využívá technické vybavenosti sólistů. Klíčové taneční scény interpretují čtyři páry sólistů, v první polovině skladby ztotožněné s pěveckými sóly (Dana Burešová, Yvona Škvárová, Pavel Černoch a Luděk Vele).

Hlavní roli má ovšem Mozart. Malý Wolfgang (Matyáš Hrdý) přichází s tatínkem do místnosti s klavírem. Prudce nasvícená diagonála na scéně se stává osou abstraktního příběhu. Vidíme dospělého Amadea (Alexandr Katsapov) i Mozarta v interpretaci Kláry Jelínkové. Mozart - žena, múza a smrt se stále prolínají v setkáních s oběma předchozími a klavírem, symbolem hudby. "Roztrojení osobnosti" tak skýtá možnosti k dramaticky silným obrazům, uchopení minulosti, přítomnosti i budoucnosti nejen Mozartovy hudby, ale i metaforického obrazu naší existence.

První část večera tvoří skvost choreografické tvorby Jiřího Kyliána Petite Mort, který Kylián vytvořil k Mozartovu výročí v roce 1991 v souvislosti s tzv. "černo-bílým obdobím" své baletní tvorby. Šest mužů téměř nahých a šest fleretů v úvodu skladby znázorňují výzvu, moc a mužství. Nahá zbraň a nahé tělo evokují potřebu ovládat a dobývat.

Šest černých dámských korzetů - krinolín a šest žen naopak znázorňují cudnost v historizujícím nádechu. Vzápětí však odvážně a zcela osvobozeně Kylián v šesti duetech na nádherné motivy z Mozartových klavírních koncertů rozvádí emocionálně i eroticky dokonalá partnerská klání. Petite Mort znamená ve francouzštině orgasmus. Nejedná se však pouze o příměr hlubokého citového vyvrcholení, mimozemského doteku, ale o znovunaslouchání nesmrtelné Mozartově geniální hudbě.

Mozart? Mozart!

Petite Mort / Requiem

Choreografie: Jiří Kylián / Petr Zuska, dirigent Oliver Dohnányi, balet a orchestr Národního divadla, Pražský komorní sbor, klavírní sólo Marián Lapšanský

Související témata:

Výběr článků

Načítám