Článek
Britský bluesman John Mayall zahájil své vystoupení netypicky brzy. Přesto se nehodí říkat jeho souboru předkapela, Mayall není začínající umělec, ale téměř legenda, byť ne tak velká jako starší B. B. King. Lepší označení úterní akce by znělo dvojkoncert.
První část dvojkoncertu byla kratší, ale zato přesvědčivější. John Mayall má energii, zkrátka mu není 85 let. Má úžasné hlasové schopnosti, jeho bluesové halekání se zařezává hluboko do uší, a když zrovna nezpívá, hbitě přeskakuje od foukací harmoniky ke klávesám a zpět.
I jeho kapela potvrdila svou dobrou pověst. Kytaristova sóla obsahovala dostatečnou rockovou dravost až překotnost, přitom stále neztratila bluesový pocit, a famózní basák Greg Rzab otevíral svou improvizační zručností dveře do říše jazzu.
Samotný B. B. King přišel až po dvou písních své kapely, když ho pěkně postaru ohlásil konferenciér, a hned sklidil potlesk. Tak už to chodí, když jste 85letý bluesový klasik.
Opět povídal své příběhy a vtipy, stejně jako loni dělal legrační zvuky připomínající mlaskání a odehrál své letité hity. Popravdě, odehrála je spíše kapela než B. B., čímž připomínal nedávný koncert Ringo Starra, jenž je také ikonou, ale koncerty na něm nestojí.
Kytaru odsunoval B. B. až příliš často stranou, jeho hlas však potěšil. I když nezpíval mnoho (světoznámá Thrill is Gone působila opět odbytě), bylo to ohromující. I ve vysokém věku má jeho hlas sílu a svou nezaměnitelnou barvu. Při každém hlubokém zabručení vám může přeběhnout mrazení po zádech.
Nechyběly ani obvyklé hlášky o tom, že "neumí moc anglicky" a také pokus o zpěv country hitu You Are My Sunshine s publikem, který tentokrát moc nevyšel. Shrnuto a podtrženo: bylo pěkné vidět, že to Kingovi ještě zpívá, a určitě ho budeme mít vždycky rádi. Ale na příští koncert už mě to nenaláká.