Článek
Aznavour dostal svou první kameru v roce 1948 od Edith Piaf, s níž ho pojil blízký vztah až do její smrti. Následujících více než třicet let natáčel všechno, co viděl, zažil, místa, kam jezdil. Ale až několik měsíců před smrtí (zemřel v 94 letech v roce 2018) začali s Domenicem vybírat z archivu záběry vhodné pro celovečerní film. Díky tomu, že jde o Aznavourovu vlastní mnohaletou práci, je film mimořádně intimní. Aznavour (hlas mu propůjčil skvělý herec Romain Duris) zpočátku vzpomíná na dětství kluka arménských imigrantů i na to, jak se rozhodl, že se stane hvězdou, a šel si za tím.
„Cítil jsem, že svět nekončí u bran Paříže, že na mě čeká, že budu slavný. Nevěděl jsem, jak toho dosáhnu, ale byl jsem na cestě,“ říká ve filmu muž, který začínal jako textař tehdy již slavné Piaf a postupně dalších šansoniérů, teprve potom psal i pro sebe.
Charles Aznavour s manželkou Ullou Thorsellovou.
Domenico měl při volbě záběrů volnou ruku a vybíral velmi pečlivě. Podíváme se do Commune libre du vieux Montmartre, kde Aznavour žil, i do New Yorku, kam jel s Piaf a představil jí tam svou nastávající.
„Kdyby mě Edith neschválila, měla bych smůlu,“ vzpomíná Evelyne Plessisová. „Ale ona jen mrkla na Charlese a řekla s úsměvem: ,Hezká holka, ne?‘ “
Edith Piaf
Ve filmu Taxi do Tobruku hrál Aznavour s Linem Venturou, do snímku Střílejte na pianistu mu nabídl roli sám velký Francois Truffaut. Na jednotlivých záběrech poznáme Michele Mercierovou čtyři roky předtím, než se navždy stala Angelikou. Jindy před kamerou projde nádherná Catherine Deneuveová, Anouk Aimée či Robert Hossein.
Synova tragédie
Nechybí ani přiznání, jak krátce po svatbě Aznavour opustil svou první ženu Michelle a odjel nadlouho do Kanady. Manželství rozdělení Atlantikem nepřežilo. Smutná chvíle je věnována i smrti syna Patricka, který ve dvaceti čtyřech letech spáchal sebevraždu.
Film samozřejmě provázejí šansony. Aznavour s Domenicem pozvou diváky na úchvatnou Jam Session v roce 1959, na večer v Casablance, který zpěvák sám označuje za první velký úspěch, do Carnegie Hall i do Tokia. Zazní slavná La Boheme i řada dalších a zazní i slova o úspěchu a slávě.
„Rolls, impresario, manažer. Whisky mi posílají ze Skotska, doutníky z Havany. Zima na sněhu, léto na slunci. Vydělal jsem spoustu peněz a byl jsem sám se sebou spokojený,“ vzpomíná Aznavour. Závěr však patří malé dceři a slovům o pospolitosti a lásce.