Článek
Colours of Ostrava je festivalem, který po celé čtyři dny v tom pravém smyslu slova žije. V letošním roce je jeho program bohatší o diskusní setkání nazvaná Meltingpot a hudebně se přirozeně také děje mnohé. Hraje se na devíti scénách i dalších místech a programová nabídka přináší zahraniční i tuzemské umělce. Vidět většinu z ní je ale prakticky nemožné, a tak si musí návštěvník festivalu pečlivě vybírat.
Jestliže ve čtvrtek nezklamaly hvězdy (Tame Impala, Slowdive a M83), v pátek ty největší také ne. Do vystoupení Antonyho Hegartyho, který pro současnost přijal umělecké jméno Anohni, bylo všechno v nejlepším pořádku, ale nikdo extra nevyčníval.
Norská zpěvačka Aurora má ve svém repertoáru skladby, které ze všeho nejvíce připomínají jakýsi alternativní pop a vlastně nejsou nijak výjimečné, pokud zrovna nedisponují tanečním duchem. Italská Kaláscima přinesla rockem ovoněnou world music, ve svém sdělení však málo energickou, a elektropopové písničky norské zpěvačky Suzanne Sundfør byly zase fádní a chladné stejně jako její přednes.
Aurora přijela z Norska.
Vše ale změnil Anohni. Vůdčí osobnost americké skupiny Antony And The Johnsons přijal aktuálně identitu ženy a celý koncert o tom ve svých písničkách vyprávěl. Základem jeho setu byly projekce, na kterých bylo nasnímáno několik žen předstírajících zpěv jeho písniček. Ty vyjma předtočených vícehlasů na pódiu zpíval sám Anohni, za doprovodu dvou mužů obsluhujících syntetizéry.
Zpočátku to celé vyhlíželo poněkud monotónně – projekce doprovázely zpěváka a hudebníky, kteří byli na pódiu pasivní. Postupem času se ale ukázalo, že pro pocit z vystoupení nejsou klíčové samotné projekce, ale grimasy, které ženy do svého zpěvu vkládají. V nich byl zakódován obsah písniček, v nich byly emoce. Sám Anohni se jich přitom vzdal tím, že si zahalil obličej a zpíval ve volném černém oblečení. Jeho jediným pomocným bodem byl tanec.
Anohni byl zahalen v černém, na pódiu byla tma a vládla projekce tváří žen.
Písničky Anohniho mají naléhavost. Vtahovaly fanoušky do svých pomyslných přediv, byly výborně odzpívané a postupem času jejich síla ještě stoupala. Závěr vystoupení už byl doslova strhující, a tak když Anohni skončil, zmlkla i krása hudby. Moderátor pak řekl, že celý jeho koncert byl věnován lidem ve francouzském městě Nice, kteří čelí důsledkům čtvrtečního atentátu.
Půlnočním vyvrcholením druhého festivalového dne bylo vystoupení islandských Of Monsters And Men. Tahle parta nabízí poprockové skladby, které v sobě mají chladivou severskou vlnu, přitom jejich srdce bije jistě i pravidelně a tím rytmem nutí posluchače k tanci. V jejich koncertních verzích stojí vedle sebe energie i lehkost, vášeň i nadhled. Přičteme-li bravurní profesní přístup, byl to rozhodně jeden ze zatím nejpůsobivějších koncertů na festivalu.
Stejného statutu se dotkla i Nizozemka Sharon Kovacs, která přijela pod hlavičkou své kapely Kovacs. V jejích písničkách se soul pojí se šansonem, pop doplňuje funky a tu a tam jimi probleskne i rockový nápad. Nad vším je nicméně zpěvaččin hlas, jenž povyšuje skladby o dvě třídy a je dokladem toho, jak důležité je u zpěváků verbální charisma. Koncert Kovacs byl příjemným překvapením.
Sobotními hvězdami Colours of Ostrava budou Caro Emerald, Kodaline nebo Thievery Corpporation.