Článek
Proslulost rázovitých postav téměř zapomenuté horské vesnice z doby nacistické okupace Želar doplnilo vydání novely Jozova Hanule. Obě knihy se staly podkladem k úspěšnému filmu těžícímu z jedinečné psychologické kresby Legátové hrdinů. Jak se později svěřila, poznala je během svého učitelského působení.
I v nové knize jistě čerpá z vlastní zkušenosti, ale žánr detektivní literatury klade jiné požadavky na stavbu příběhu i pointu. Její "detektiv", poručík Bezpečnosti Ryška, dává tušit, že podobně jako v případě Želar se autorka vrací ke starším rukopisům. Nic to ale neubírá na poutavosti ani na literárním mistrovství.
Dojde i na vraždy
Pouze v první ze čtyř povídek, která se jmenuje Případ Vlastimil, se neobjeví mrtvola. Pátrání po vrahovi případně po poznání souhry nešťastných okolností autorka využívá k širšímu portrétu lidí nejrůznějšího věku, vzdělání, zájmů i charakterových vlastností.
Nahlášená ztráta norkového kožichu přivádí v prvním případě Ryšku do bytu maličko hysterické ženy, avšak přesně podle názvu knihy autorka postupně rozšiřuje jak počet lidí patřících do ženina okolí, tak je nechá i přesvědčit se, co všechno o blízkých, ba nejbližších nevědí.
Stejně tak při výslechu stárnoucího profesora mineralogie Mrože či vyšetřování vraždy v lesním lomu stojí v centru pozornosti Květy Legátové jednotlivé postavy neméně než nezbytnost usvědčit vraha.
Právě překvapivé vrstvení nových faktů, které okamžitě naprosto jinak nasvítí celou scénu, jednoduchá, přesto působivá psychologická kresba odlišujících se postav i vypravěčský spád činí z knižní novinky literární událost.
Květa Legátová: Nic není tak prosté, Nakladatelství Pistorius & Olšanská, Příbram 2006