Hlavní obsah

Autor voskového srdce Lukáš Gavlovský: Jako by se pro mě Václav Havel znovu narodil

Právo, Kateřína Farná

Devětatřicetiletý umělec Lukáš Gavlovský společně s Romanem Švejdou a dalšími dobrovolníky vytvářejí v pražském kulturním centru Trafačka voskový objekt ve tvaru srdce, připomínající tradiční symbol prezidenta Václava Havla, jenž připojoval vždy ke svému podpisu. Vzniká z ohromného množství svíček, pocházejících převážně z Václavského náměstí. Skulptura by měla být vystavena od poloviny února na piazzettě Národního divadla.

Foto: Jakub Deml

Lukáš Gavlovský při tvorbě jedné z vrstev srdce v pražské Trafačce

Článek

Jak vás napadlo udělat srdce z vosku?

Naprosto spontánně. Chodil jsem se dívat na Václavské náměstí, kde lidé uctívali Havlovu památku. Jejich hemžení mi připomínalo včelstvo, navíc, jak se prostor začal svíčkami zaplňovat a vznikaly různé obrazce, napadla mě paralela s mandalou. Ta také existuje pro určitý čas, pak je rozprášena. Došlo mi, že sem jednou přijde úklidová četa a všechno smete a odveze na skládku…

... jdete na to trochu zeširoka.

Nebojte, už se blížím k srdci. Bylo mi jasné, že euforie kolem piety logicky skončí. Snažil jsem se proto přijít s připraveným nápadem v předstihu, abych svíčky zachránil a vytvořil z nich dílo, které bude na srdečnost lidí a celou pietu navazovat. A právě mezi svíčkami se často objevoval prvek srdce. Sebral jsem proto odvahu a chtěl jsem, aby se ten jednoduchý symbol v mém objektu zračil. Původně byl můj nápad navázán přímo na Václavské náměstí, kde jsme chtěli před lidmi sochu dělat, ale nakonec se všechno před silvestrovskými oslavami změnilo a my skončili v Trafačce. Tam nám vyšli vstříc.

Objekt otevřeného srdce se skládá z několika vrstev. Jaké množství materiálu musíte zpracovat?

Nestíháme to spočítat, ale materiálu bylo několik tun – čistého vosku, který lidé už několikátý den „vylouskávají“ z obalů, bude ve finále přes dvě tuny. Vrstev bude nakonec tolik, kolik bude vosku. Odhadujeme, že jich bude devět a objekt bude vysoký přibližně 180 centimetrů. Původně jsem chtěl odlít monolit, sloup ve tvaru srdce, ale později jsme vymysleli, že by mohl být dutý, aby do něj lidé mohli vstoupit. Chtěli jsme udělat živou sochu.

Kdy a kde bude dílo vystaveno?

Termín stále není definitivně potvrzen, jsme v jednání s Národním divadlem a věříme, že když tomu nepřijde nic cesty, asi jej v polovině února vystavíme na piazzettě Národní divadla. Chtěli jsme, aby objekt zůstal na veřejnosti, i když s určitými riziky…

Možná se z toho stane další pietní místo.

Právě dobrodružství, že ani nevíme, jaký bude další osud voskového srdce, nás láká. Možná zanikne nějakým milým způsobem, třeba bude rozdán nebo instalován na zajímavém místě. Uvidíme.

 Jaký je váš vztah k Václavu Havlovi?

Dřív nevybočoval z pohledu běžného občana. Uznával jsem ho jako důležitého člověka, ale poslední léta jsem ani nevnímal, že je tady mezi námi. A když odešel, překvapilo mne, jak silně mě jeho smrt zasáhla. Změnil jsem se. Uvědomil jsem si, ač to zní možná paradoxně, že s jeho odchodem pro mě ožil mnohem víc, jako by se pro mě znovu narodil.

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám