Článek
Out of exile se především ničím neliší od předešlé desky, není lepší ani horší. Každá z dvanácti písniček potvrzuje fakt, že spojení zpěváka Chrise Cornella s pohrobky Rage against the machine (RATM), bylo opravdu mimořádně chytrým tahem.
Kytarový rukopis Toma Morella je pro desku určující a chvílemi to zní jako staří dobří RATM, pak ale místo rapu nastoupí Cornellův klasický hardrockový zpěv a je jasno - Audioslave.
Album má v podstatě jen dvě základní polohy. Buď Morello sype z rukávu agresivní riffy, které nutí posluchače vyskočit z křesla, nebo hraje pomaleji a pak vyniká naléhavý, místy baladický zpěv. Cornell tu podává špičkový výkon, který se od něj očekával, a dá se říci, že definitivně dotvořil styl Audioslave, který naznačil na první desce. Kritikům se to může zdát málo originální, ale proč něco měnit, když to tak perfektně funguje?
Audioslave: Out of exile. Interscope records/Sony BMG 2005