Atmosféra let 1968 až 89 viděná bez příkras

Vystudovaný matematik a stavební inženýr Bucháček své fotografie nikdy nearanžoval. Hledal podobně jako jeho přítel Miroslav Hlaváček záběr, zachycoval viděné bez příkras. Snímal více témat, mnohé momentky spojuje nadhled, smysl pro drama, ironie i smutek, jak ukazuje monografie Přidušené město 68–89.

Podle autorů se Československo v 60. letech stalo fotografickou velmocí na předních příčkách ve vlastnictví fotoaparátů na hlavu. Při okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se foťáky staly nástrojem, jak zachytit lidi hájící holýma rukama svobodu proti tankům.

Nevznikl jen slavný cyklus fotografií Josefa Koudelky, ale mnohé další, některé později zabavené a zřejmě zničené, a to i amatérským tvůrcům. Bucháčkovy a Hlaváčkovy snímky se podařilo objevit až nyní. Oba si v 60. letech pořídili zrcadlovku Kiev.

„Za Bucháčkova života byla jeho tvorba známa jen několika přátelům ze skupiny Město a fotoklubu Ústředního kulturního domu železničářů,“ uvedl v monografii historik umění Tomáš Pospěch.

Tvorbu fotografa narozeného v roce 1938 a zesnulého v roce 2008 objevili a zveřejnili na internetu nejprve jeho pozůstalí příbuzní.

Bucháček se sám svým dílem podle Pospěcha příliš nechlubil, „ostatně často se jednalo o snímky, které během normalizace bylo lépe neprezentovat“. Bucháčkovy i Hlaváčkovy fotografie od Československého rozhlasu v srpnu 1968 Pospěch přirovnal k těm Koudelkovým.

Po roce 1968 až do zlomového roku 1989 se Bucháček věnoval rituálům tehdejší společnosti. Zabíral dění na matějské pouti v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (dnešním Výstavišti), demonstrativní akce jako oslavy Vítězného února, Svátku práce, výročí Velké říjnové socialistické revoluce.

„Důležitou součást jeho zájmu o dokumentování světa kolem tvořilo fotografování proměn Prahy, především zanikající tváře tradičních čtvrtí,“ napsal Pospěch. Bucháček zachytil asanaci horní části Žižkova, bourání domů u holešovického nádraží, atmosféru Libně, Nuslí, Smíchova. Nechybí rozkopané Václavské náměstí při stavbě metra.

Místa autor opakovaně navštěvoval a fotografoval. „Neměl rodinu a po práci měl rituál, že se šel na hodinu procházet a fotit. Takže se proměnám Prahy věnoval systematicky a dlouhodobě,“ uvedl Pospěch.

Bucháček nechyběl v ulicích ani v listopadu 1989, a to ani na protestních shromážděních před ním. Ikonický je jeho snímek z demonstrace s tisíci zdvižených rukou s prsty ve tvaru V.

Zachyceno je také blahoslavení sv. Anežky, rozehnání demonstrace na Národní třídě, volba Václava Havla prezidentem a jeho uvítání po příjezdu z projevu z kongresu Spojených států.

Bucháčkův pražský deník je podle tvůrců krátké výstavy v Centru architektury a městského plánování ojedinělý rozsahem záběru a snahou o systematické pokrytí každodennosti i osových událostí v Praze. Naprostá většina fotografií byla publikována poprvé.