Apokalypsa jako dekadentní umělecká disciplína

Tomuto zániku se říká apokalypsa, podle poslední knihy Nového zákona Zjevení svatého Jana čili Apokalypsy. Tato tematika se stala velkou inspirací řady umělců všech vizuálních směrů, historických etap i přesvědčení.

Jak se s tím někteří z nich popasovali, je možné vidět v Západočeské galerii v Plzni do 3. března 2024. 

Expozice nese název Apokalypsa a umění v českých zemích s podtitulem … a viděl jsem nové nebe a novou zemi…

Boschovskou představu posledních dní světa ukazuje Alois Wachsman prostřednictvím svého obrazu Poslední soud (1942). Přízračnou krajinu halí rudožlutý opar, jako kdyby se červánky spojily s plameny, které zachvátily celý svět.

Hořící město, prchající lidé z ruin, šibenice na popravčím vrchu a andělé posledního soudu troubící na šalmaje do útoku jako trubači z Jericha dokreslují celou scenérii.

Podobně si představuje finále světa i malíř Jaroslav Róna. Olej Obří krab (2002) ukazuje gigantického vodního živočicha, který se valí jako gigantický ocelový tank drtící svými klepety vše živé.

Temnotu vzývá také Josef Brož. Jeho Jezdci z apokalypsy (1968) ukazují čtyři expresivní figury jedoucí na koních, kteří vypadají spíš jako stíny. A bytosti na jejich hřbetech evokují napůl rozložené mrtvoly. Dvě z nich jsou bílé, což aspoň trochu dává naději, že možná někdy by mohlo být lépe.

Naději dává i tempera Věry Novákové Po konci (1952), na které jdou postnukleární krajinou dvě na kost vyhublé postavy s temnýma smutnýma očima. Jako kdyby je propustili z vyhlazovacího tábora smrti a ony šly někam do neznáma a do nejistoty. Anděl levitující nad nimi je svým gestem ochraňuje ode všeho zlého.

Možná že takto umělecky zobrazená apokalypsa je jen pouhým odvarem té skutečné, která probíhá na naší zemi. Protože peklo, jak všichni víme, je tady, ne pod zemí.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Západočeská galerie v Plzni