Antonín Kratochvíl: Když chceš dobře zafotit, musíš jet tam, kde se bojuje

Kratochvílův život, v němž nechybějí vězení, cizinecká legie, prestižní studium nebo obvinění ze sexuálního obtěžování v rámci kampaně #MeToo zachycuje nový dokument nazvaný Můj otec Antonín Kratochvíl.

Snímek režisérky Andrey Sedláčkové přináší výjimečný příběh muže, který prošel skoro všemi světovými konflikty posledních desetiletí.

„Když chceš dobře zafotit, musíš jet tam, kde se bojuje. Krev v botách, znáš to,“ říká Antonín Kratochvíl v první ukázce z filmu. Naráží tak na své zážitky z četných válek, konfliktů, do nichž vyrážel po dlouhé roky.

Jako jeden z mála novinářů odjel například do Iráku ihned po zahájení invaze a stal se jedním z těch reportérů, kteří válku nemonitorovali pod ochranou spojeneckých vojáků v čele s Američany. Fotil tak přímé dopady války na civilní obyvatelstvo.

S fotoaparátem byl také třeba v barmském vězení pro obchodníky s heroinem. Bez neprůstřelné vesty zaznamenal krutosti na Haiti na začátku druhého tisíciletí, kdy po odchodu tehdejšího prezidenta Jeana-Bertranda Aristidea vypuklo v zemi krvavé povstání a zavládla tam naprostá anarchie.

Mezi nejdramatičtější Kratochvílovy zážitky patří i focení „toho, co zbylo z Tutsiů“ ve Rwandě, kde Tutsiové čelí genocidě ze strany hutských extremistů.

Režisérčin dokument začal vznikat v roce 2018, u příležitosti Kratochvílových sedmdesátých narozenin.

Sedláčková v něm na slavného fotografa, držitele čtyř ocenění Word Press Photo, nahlíží také skrze jeho nejstaršího syna Michaela Kratochvíla.

Otec totiž odešel z ČSSR, aniž by počkal, až se Michael narodí. Slavný fotograf své tehdejší rozhodnutí vysvětluje tím, že poté, co by syn přišel na svět, by už v sobě nenašel k emigraci sílu.

Filmaři dokument natáčeli v různých koutech světa. V Lovosicích, kde se Kratochvíl v roce 1947 narodil, na místě rakouského uprchlického tábora v Traiskirchenu, první zastávce při Kratochvílově emigraci, nebo v New Yorku, přes který vedla jeho cesta k celosvětovému úspěchu.

Točilo se i v Černobylu – místo jaderné katastrofy Antonín poprvé navštívil deset let po havárii v roce 1996 a vrací se tam fotografovat dodnes.

Pestrý je jeho osud také v posledních letech, kdy pobývá střídavě v Praze a v New Yorku.

V roce 2000 mu Česká republika vrátila české občanství. Od roku 2018 čelí obvinění ze sexuálního obtěžování bývalých kolegyň ze společnosti VII Photo Agency, kterou kdysi zakládal. Jejich nařčení ovšem odmítá.

V průběhu natáčení dokumentu otec a syn Antonín a Michael Kratochvílovi nafotili snímky, které budou od 20. března - ještě před premiérou filmu - k vidění v rámci výstavy v Leica Gallery Prague. Film samotný pak vstoupí do kin 2. dubna.