Anna K.: Zpívám o osudových vztazích

Zdá se, že většina nových písní je o vašem vztahu s Tomášem. Je to tak?

Začaly vznikat v době po našem temnějším období, a byly to nejkrásnější a velmi intenzivní časy našeho vztahu. Proto jsou mnohé texty tak láskyplné. Vždycky, když jsem volala domů z cest a Tom nahrával ve studiu, zvedal telefon se slovy: Halo, tady studio Láska.

Jsme spolu už šestadvacet let, prošli jsme si spoustou těžších i těch úplně nejtěžších úskalí, ale po každé temnotě vždy vyšlo zase slunce, a tak to s námi prostě jde celou dobu. Teď máme své studio Láska.

Naše nové album ale není jen o nás dvou. Je především o silných a dlouholetých vztazích, je o síle citu a nerozlučného pouta mezi lidmi, které je možná v dnešní době trochu vzácné. Je o životních vazbách, které jsou osudové.

Ta vaše taková je?

Jsme velmi citliví a senzitivní tvorové, někdy až malinko nezdravě. Občas se to s námi celkem houpe. Všechno intenzivně prožíváme, a když máme naloženo, což my dva máme poměrně nadstandardně, dokážeme se propadnout do monstrózních hlubin démonů. Prošli jsme se už párkrát úplným dnem, a ta cesta po něm byla fakt masakr. Vždy se ale držíme jeden druhého za ruku a jen tak pokaždé najdeme cestu nahoru.

Když se do textů na novém albu zaposlouchá citlivý člověk, který má zkušenost s dlouholetým vztahem, určitě s nimi bude souznít. Lidé jistě zažívají a prožívají často podobné situace. V těch písničkách je úplně všechno. I to, že jsme někdy naopak k zbláznění šťastní.

Přikláněli jste se někdy k tomu, že si půjdete každý vlastní cestou?

Takový náznak možná byl po mém druhém onemocnění rakovinou. Byli jsme už totálně vyždímaní a nebylo kde brát. Měli jsme za sebou úmrtí několika našich blízkých a oba nás tohle období ničilo tak, že to chvíli vypadalo, že to tentokrát už přece jen nedáme. Bylo to nekončící peklíčko, jak to má jeden křehký člověk vydržet?

Začali jsme žít chvíli každý jinde, odpočívali jsme od sebe, nabírali síly. Přitom jsme si ale několikrát denně telefonovali, takže jsme vlastně od sebe nebyli. Každopádně to bylo hodně náročné a smutné období. Nakonec jsme pochopili, že tohle není ta cesta, ale naopak se musíme držet jeden druhého pevněji než kdy dřív.

Jste vždycky první, komu Tomáš zahraje hudební nápad nebo hotovou písničku?

Ano, a hraje mi i nápady pro svou kapelu Kurtizány z 25. avenue. Občas mu řeknu, že bych něco udělala jinak, on se nad tím zamyslí a třeba to i změní.

Za čtrnáct dnů přijde a řekne mi, abych si poslechla upravenou verzi. Když se divím, proč ji předělal, odpoví: No, když se ti to nelíbilo.

Z legrace mu pak říkám, jestli na desku Kurtizán z 25. avenue napíše poznámku producent by Anna K. Vždycky ale platí, že on je ten, kdo je jako autor z nás dvou jasný vítěz. Je opravdu obrovský talent a miluju jeho nápady.

Skládáte i vy?

Nějaké pokusy byly, ale znám opravdu lepší a talentovanější skladatele. Tomovi už nějakým svým způsobem vedu léta ruku. Jsme za ty roky sehraní a krásně to funguje, tak proč to měnit.

David Koller mi jednou řekl, že bych to měla zkoušet, protože mám vždycky jasnou představu, jak by mé písničky měly znít a o čem by měly být. Proč bych to ale měla dělat, když Tomáš to umí líp, mluví mým jazykem, umí mi naslouchat a dokonale se vcítit, takže zpívám jen to, co bych napsala sama, kdybych to tak krásně uměla.

Občas jsem to zkusila, něco jsme udělali kdysi s P. B. Ch. pro mé album Amulet, které vyšlo v roce 1995. Myslela jsem si, že tu desku nikdo nezná, ale nedávno mi Kamil Střihavka řekl, že ji má moc rád. To mě potěšilo.

Pokud jde o výběr písní a textů, jsem radikální. Musí to se mnou totálně emočně mávat, jen tak vím, že je to ta správná věc a můžu ji zpívat celým svým srdcem.

Je pravda, že jste původně odmítla písničku Tamaryšek, kterou vám napsal Robert Kodym?

Neodmítla, jen jsem byla rozpačitá z toho, že mám v refrénu zpívat poměrně neznělé slovo tamaryšek. Vzpomínám si, že jsem zrovna byla v Brně, v autě v nějaké koloně, když jsem si četla, co mi Robert poslal.

Volala jsem mu s velkými obavami a respektem, ale i s tím, že tohle se mi moc nezdá a vlastně se mi to nechce zpívat. Chápete? Tohle říct jednomu z nejvýraznějších a úžasných rockových básníků, kterým pro mě Robert je, bylo odvážné. On si mě vyslechl a řekl: Anno K, dej mi šanci. Šli jsme pak do studia Sono, on mi tu písničku zazpíval, zkoušeli jsme ji spolu nafrázovat podle jeho textu a najednou to byla krása.

Jsem šťastná, že se tenkrát neurazil a napsal mi pak další texty a třeba i celou Píseň o slzách. Mimochodem Tamaryšek dodnes patří mezi mé neoblíbenější texty.

Jaké typy písniček máte ráda?

Spíše melancholické, emotivní, takové, při jejichž zpívání se mi stahuje krk a dojímám se. Na novém albu to jsou určitě Černý tulipán, Normální není vůbec nic a Ať to nikdy neskončí.

Svým způsobem je křehká i titulní skladba Údolí včel…

To je podle mě úplně největší síla. Přitom vznikla za trochu náročnějších podmínek. Točili jsme ji v létě během festivalové sezony, v době, kdy jsem kvůli spoustě koncertů v naprosto šíleném počasí měla potíže s hlasivkami. Věděla jsem ale, že ji potřebujeme nazpívat a že to je píseň, kterou nemůžu hulákat, což by mi problém nedělalo. Problém byl zpívat jemně a tišeji.

Hlasivky vůbec nespínaly. Byla jsem z toho v nervech a říkala si, že tuhle krásnou věc s tím božím textem nestihnu na album dát. Pak jednou večer říkám Tomovi: Hele, já to jdu teď okamžitě zkusit dolů do studia nazpívat, to prostě musí jít.

Dala jsem to jednou a Tomáš mi řekl, že je to skvělé, že to má úžasné emoce a že to máme. Tak jsme ještě vymysleli, že bude hezké, když bude občas v té písni zpívat se mnou, a dopadlo to tak, že je z ní vlastně duet.

Můj milovaný Černým tulipán byl také v ohrožení. Čekali jsme tři týdny, než mi začal fungovat hlas tak, jak jsem na tak křehoučkou píseň potřebovala. Dopadla nakonec skvěle, myslím. To jsem celá já, nikdy nic prostě nejde jednoduše.

Přitom poslech alba prozrazuje vaši skvělou hlasovou formu.

Děkuju. Volala mi kamarádka, která tu desku slyšela. Byla naprosto nadšená a tvrdila, že ty písně jsou skvěle nazpívané. No tak vidíte, třeba je to jen subjektivní pocit, že už člověk padá únavou a nemůže. A možná je to ten okamžik, kdy má jít na to a zpívá úplně nejlíp.

Jak vznikla vánočně laděná písnička Na vločce, která vaše album uzavírá?

Jednou přišel Tomáš ze zahrady, venku třicet stupňů, měl jen kraťasy a kytaru na krku a říká: Já jsem asi napsal svou první vánoční písničku v životě.

Zahrál mi ji a byla moc krásná. Text je o někom, kdo na Vánoce sedí ve vlaku, jede za svou rodinou, se kterou asi už delší dobu z mnoha důvodů nebyl, a vůbec neví, jak to dopadne, jak ho rodina přijme.

Je to také velmi osobní příběh, i když to takhle určitě zažila spousta lidí. Dala jsem ji na album jako poslední, přišlo mi, že tam má své místo a že to celé pěkně uzavře. Jsem zvědavá, jak se bude lidem líbit.

Budeme ji poprvé hrát už na našem předvánočním turné. Nemůžu se dočkat, jak lidé budou reagovat a vnímat celé naše Údolí včel.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Údolí včel - Anna K., [CD], Světlo - Anna K, [CD], Best Of 1993-2018 - Anna K [CD]