Článek
Co se vám vybaví, když se řekne Václav Havel?
Václav Havel.
A Olga Havlová?
Olga Havlová.
Byla tahle role šitá vám na míru?
Jak by tohle fungovalo? Olga byla ona. Šitá sama sobě na míru. Mně bylo dovoleno ji ztvárnit. Takže Olga je ten strůjce.
Ona je pro vás druhou velkou historickou postavou, kterou v posledních letech hrajete. Po prokurátorce Ludmile Brožové-Polednové, která sehrála důležitou roli v procesu s Miladou Horákovou. Jak se lišily vaše přípravy na tak odlišné role?
Přípravy? Nechcete snad znát rozdíl mezi oběma ženami... V případě paní Brožové-Polednové šlo o čtyři natáčecí dny. Kdežto Olga je přece jen hlavní ženská role, tedy druhá hlavní role v tom filmu. Přípravy na ni tedy byly obsáhlejší.
Navíc Olga je opravdu stále živá v našich vzpomínkách. Lidé si na ni pamatují. Každý, kdo ji zažil, má před sebou nějaký její obraz, nějakou její vizi, řekne-li se její jméno. Proto byly tyhle přípravy na roli preciznější. Cítila jsem přitom větší zodpovědnost.
V záběrech jste si musela hlídat ruce, protože Olga Havlová neměla na levé ruce několik prstů. Byl to následek jejího zranění z mládí. Je pro herečku těžší toto, nebo, aby vám nevypadl text?
To je trošku taková amatérská otázka, protože – my herci – to takhle nerozdělujeme. Zkrátka, když máte pocit, že jste něco načetla, nacítila z toho člověka, pak máte nějaký komplexní, vnitřní pocit z něj. Vybudujete si s tím člověkem koexistenci.
Ve chvíli, kdy jste před kamerou, tak fungujete jako ten člověk. Nebo aspoň jako vaše představa o tom člověku. Není to o situacích: ježíš, teď jsem zapomněla na ruce, teď hlava, tedy co mám vlastně říkat? Funguje to nějak dohromady.
Havel míří do kin v době koronavirové, pokoronavirové. Myslíte si, že bude těžké nalákat do kin diváky? Zatím kromě na 3Bobule do nich moc lidí nechodí.
Já doufám, že Havel do kin diváky vrátí. Myslím si, že určitá kontroverze, i to, že spousta lidí má na ten film názor dopředu, způsobí to, že je to do kin přiláká a že film v určité bezvládnosti v dnešní době dá lidem naději. Že ho budou potřebovat vidět, vidět Václava Havla, který je symbolem opravdu těch lepších časů, aspoň pro nás.
Viděla jste film před úterní slavnostní premiérou?
Neviděla jsem ho, možná se ani dneska nebudu dívat.
Nestihnete to?
O to nejde. Já jsem si nějak oblíbila tu pozici, že film nevidím a můžu poslouchat, pozorovat to, co o něm lidi píšou. A pořád nevím, o čem mluví. Je to taková moje letitá libůstka. Uvidím, buď se na něj dnes podívám, nebo ne.
Díváte se pak tedy na své filmy vůbec?
Jasně. Dívám. Přijde mi to o to zajímavější, že už o tom tolik vím, nakonec mám pocit, že si udělám svůj vlastní obrázek.