Článek
Plechová komediální pohádka režiséra Chrise Wedge vtahuje diváka mezi samé roztomilé robotické kreatury a zároveň do světa, který je originálně převráceným a zároveň dětsky zjednodušeným obrazem toho našeho.
Po ulicích chodí roboti, kteří jsou nadáni lidskými emocemi a mají nám velmi podobné charaktery. Milují, závidí, propadají malomyslnosti i dovedou osvědčit odvahu a pravé přátelství. Jen ráno pijou místo kávy horkou kolomaz, v kadeřnictví se frajeři nechávají frézovat a jak plecháčci stárnou, musí si chodit do železářství dokupovat náhradní díly - mezi chudinou se zase dědí ruce, nohy ze starších na mladší. Tahle jemná karikatura určitě patří mezi nejsilnější momenty filmu.
V jedné takové chudé ale milující se rodině, kde otec dře v restauraci jako myčka na nádobí a jeho žena je pravou starostlivou matkou, se narodí malý robotí klaďas a skromný krasavec Rodney Copperbottom. Tedy přesněji řečeno, rodiče si jej přinesou z obchodu rozloženého v krabici a během úporných dvanácti hodin domácího kutilství si jej roztomile sestaví a oživí.
Poté začíná zároveň dramatický příběh mladého robota, který se touží stát vynálezcem a který se nakonec vypraví udělat kariéru u samotného pana Bigwelda. Jde o tlouštíka a toho největšího robota na světě, který vládne hodné "globalizované" superfirmě, co se stará o blaho všech robotů. Jenže mezitím se zloduchovi Ratchetovi podařilo pana Bigwelda odstavit z čela správní rady a změnit - moderně řečeno - cíl podnikání tohoto gigantu. Začal likvidovat všechny chudé, stárnoucí prototypy a lifrovat je své mamince do šrotu.
Naštěstí je tady mladý, odhodlaný hrdina a parta rusties, "budižkničemů z ulice", kteří mu s jeho novou kráskou pomohou v jeho piklech zabránit...
Naivní příběh
Samotný příběh je naivní, výchovný a hloupý až běda. Postrádá dětskou logiku fantazie a využívá slabomyslná schémata. Kromě toho, kdo by dnes věřil na nějaké Bigweldy, ačkoliv americké pohádky mohou mít i sympatické milionáře.
Mnohem zajímavější je jeho komediální část, inscenace plechových staveb a "prolézaček", stejně jako napětí, které autoři dovedou vtipně vytvořit v "akčních scénách". Při honičkách a soubojích můžete zabodovat i tím, že svému protivníkovi ukradnete nohu či v nejtěžší chvíli svému parťákovi zase opravíte mozek.
Potěší, že tvůrci si dovedou pohrávat se známými citacemi z jiných filmů a převádí je do nadsázky robotího světa. Najdeme tu Kellyho "Zpívání v oleji", vzdušné létání jako z Pátého elementu a hlavně závěrečnou bitvu a la Pán prstenů (či v tomto případě Pán oprav či náhradních dílů). Film je plný roztomilých robotích panenek a vtipů, které vás udrží po celou dobu v bdělosti. Jen příběh je zase další slátanina.
Roboti, USA, 2004
Režie: Chris Wedge, hudba: John Powell, 86 min.
dabují: Saša Rašilov, Mahulena Bočanová, Ladislav Županič, Jaroslava Obermaierová, Lukáš Hlavica, Jiří Knot, Nikola Votočková, Zbyšek Pantůček, Filip Blažek