Aneta Langerová: Někdy nacházím v písních nové obrazy

Nikdy jsem o své tvorbě nepřemýšlela tak, že bych odcházela od mainstreamu nebo se přibližovala k alternativě. Vyplynulo to přirozeně. Důležitá je vždy pro mě srozumitelnost obsahu. Když jsou v mých textech nějaké příběhy, byla bych ráda, aby lidé byli schopni pochopit buď jejich emoci, anebo příběhy samotné. Totéž platí o hudební složce.

Neumím své desky žánrově pojmenovávat, protože mi každý počin přijde velmi individuální. Vnímám je jako momentální sdělení lidem. Při skládání písniček se řídím pocitem, který v dané době mám.

Ano, a vidím ho v jakékoli nahrávce. Někdy se ale mění. Proto je pro mě důležité vydávat nejenom desky samotné, ale i vizuální záznam nějakého koncertu či videoklipy.

Kolikrát mě nějaká písnička po dvou letech, kdy ji zpívám, překvapí, protože z ní vnímám nové souvislosti.

Například když zpívám Svatou Kordulu, nemám v hlavě pokaždé obraz dívky plující na přídi lodi, se kterým jsem ji tvořila. Spojuju si ji už i s jinými lidmi, má pro mě širší pojem. Význam písně se ale nemění, nacházím v ní jen nové obrazy.

I kdyby mi na tom záleželo, není to reálné. Každý má při poslechu hudby vlastní představu. I já, když slyším píseň někoho jiného, dosazuju si do ní aktuální příběhy ze svého života. Nehledám odpověď na otázku, proč tvůrce skladbu vytvořil právě takhle a jak se při tom cítil, případně co v ní cítí.

Hodně jsme do nich takříkajíc sáhli, protože živé vystupování je něco jiného než studiová práce. Přizpůsobujeme je náladě a v průběhu tří let jsme to udělali mnohokrát.

Ovlivňuje to samozřejmě i způsob prezentace. Když jsme hráli s velkým orchestrem, zásah do aranží byl velmi patrný. Ale k naším písním jsme podobně přistupovali už v minulosti.

Stále něco vytvářím, protože bez kytary nebo piana by můj život nebyl komplexní. Pro mě to jsou ale zatím odpočinkové chvíle. Když si sednu k nástrojům, hraju na ně a vymýšlím nápady a náměty, je to pro mě spíš meditace. Nahrávám si je, to ano, ale zatím jsem je nepřevedla do nových písniček.

Myslím si, že základ bude vycházet ze zvuku akustické kytary. V tuto chvíli to tak cítím, ale těžko říct, jestli to tak bude i v době, kdy budu mít pocit, že chci začít tvořit písničky pro další desku.

Vrátila jsem se tam před letošním létem, abych se podívala na tamní kapličku. Byla ve velmi špatném stavu, nedalo se do ní ani vstoupit, ale věděla jsem, že ji opravují. A musím říct, že ji zrekonstruovali moc hezky, a přitom zachovali původní stavbu. Měla jsem z toho obrovskou radost.

Mám tendence k podobným lidem velmi vzhlížet a každému takovému děkuju za to, že jsou mými vzory, inspiracemi a těmi, kdo mi dodávají odvahu překonávat těžké situace. Lákalo mě vžít se do postavy Anny a alespoň takhle zprostředkovaně částečně pocítit, co musela prožívat. Byla velmi talentovanou básnířkou a díky tomu, že jsem si mohla přečíst její deníkové zápisky, jsem měla možnost více porozumět jejímu pohledu na svět.

Nevím, zatím se na to nechystám. Ale udělala to Vladivojna LaChia, která se postarala o filmovou hudbu a také se připravuje vydat album inspirované filmem 8 hlav šílenství. Tuto nabídku jsem také dostala, ale neměla jsem odvahu přijmout zodpovědnost za celou filmovou hudbu. Tak daleko jsem se ještě nedostala a není to ani má ambice.

Řekla mi, že když hledala představitelku hlavní role ve vodách zpěvaček a neherců, tak mě na začátku zcela zavrhla. Potom ale viděla jeden z mých videoklipů a v něm jsem prý udělala nějaké gesto, které ji přesvědčilo o tom, že bych to měla hrát já. Byla si prý jistá, že to, co po představitelce Anny Barkovové bude žádat, zvládnu.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: