Andrew Garfield je nový Spiderman

Herec Tobey Maguire už ale teenagerským rokům Petera Parkera a jeho alter ega Spidermana dávno odrostl, a tak ho v novém, dosud nezpracovaném příběhu hraje Andrew Garfield, laureát ceny BAFTA a nominovaný na Zlatý Glóbus za svůj výkon ve filmu The Social Network.

Rozhodně jsem měl spoustu pochybností. Kdyby mi nabídli roli Petera Parkera -Spidermana v nějakém studentském snímku, bez zaváhání bych souhlasil. Ale skutečnost, že jde o rozsáhlý a nákladný projekt, mě poněkud znejistila. Ale nakonec jsem si řekl, že se do toho pustím, protože to pro mě moc znamená.

Protože stejně jako já a spousta dalších lidí i on působí ve svém nitru jako mnohem silnější člověk, než jak působil navenek ještě předtím, než získal své superschopnosti. Původní comics klade otázku, co byste udělali, kdybyste takové schopnosti získali také, stejně jako úvahy o tom, jak dokáže moc člověka zkazit a zda ho absolutní moc dokáže zkazit absolutně.

Peter je v jádru vždycky dobrý. Vždy dělá vše pro to, aby zvolil to správné řešení problémů, a to se mi na něm moc líbí. Jde totiž o vědomou volbu. Vždycky jsem měl rád smolaře, protože jsem se vždycky cítil jako jeden z nich. Peter Parker je králem všech smolařů a bojuje za ně.

Ano. Myslím, že by vztah člověka k takovým schopnostem byl ve skutečnosti hodně komplikovaný. Nemyslím, že by si prostě jen tak řekl, že se tedy pustí do boje za lepší svět. Co vás napadne jako první, když jste mladí?

Pravděpodobně budete chtít nejdřív zjistit, jaké možnosti máte vlastně nyní k dispozici, a potom si jich budete chtít nějakou dobu prostě jenom užívat. To je to, co mám na Peterovi Parkerovi tak rád: je to teenager, nedospělý a jenom obyčejný člověk. Jako superhrdina je neurotický, inteligentní a morální, ale hlavně velice lidský. To mě na něm přitahuje.

Jako Petera. Nemyslím, že by se i on sám vnímal jako Spiderman. A tak se ani já nevnímám jako Spiderman, ale jako Peter.

Myslím, že jsme byli v centru Los Angeles na parkovišti a točili noční scénu. Rozhodně tam byla spousta paparazziů, kteří pořizovali nelichotivé snímky hubeného anglického kluka v červenomodrém spandexovém kostýmu. Uvědomoval jsem si to, ale říkal jsem si, že nemohu připustit, aby to jakkoliv ovlivňovalo zábavu, kterou si Peter ve svém kostýmu užívá a kterou si v té scéně užívá především Spiderman.

Musel jsem to hodit za hlavu a upřednostnit pocity své postavy. Opravdu jsem cítil radost z anonymity a radost z toho, že mě nikdo nevidí, jak dělám věci, které dělám, ačkoliv jsem věděl, že druhého dne se na internetu objeví pár opravdu příšerných fotografií.

Je to pozitivní postava a je podle mého názoru z nejrůznějších důvodů důležitá pro všechny hubené kluky po celém světě. Pokud bychom napsali o Spidermanovi knihu a potom by získal práva nějaký jiný spisovatel a napsal o něm knihu sám, bylo by to v pořádku.

Filmy Sama Raimiho mám opravdu moc rád a Tobey Maguire pro mě navždycky bude mým Spidermanem. To je naprosto v pořádku. Jde o moderní verze řeckých bájí a myslím, že je třeba, aby byly vyprávěny znovu a znovu nejrůznějšími vypravěči.

Prošel jsem si je snad všechny, přesněji řečeno tak moc, kolik jsem dokázal sehnat. Vystřihl jsem si z nich každé okénko, které mi připadalo něčím zajímavé nebo zvláštní, a vytvořil jsem z nich místnost plnou nástěnek.

Samozřejmě jsem spolupracoval s kaskadéry. Každý z mých tří geniálních kaskadérů – Ilram Choi, David Elson a William Spencer – se specializoval na něco jiného. Sešli jsme se spolu v místnosti a jen tak zkoušeli různé věci, vypadalo to tam jako výcvikový tábor pro trénink Spidermanů.

Chtěl jsem ale vytvořit pohybové výrazy, které by vycházely z něčeho niterného, inspirované tím, že ono pavoučí kousnutí změnilo mou DNA a že nepozměnilo pouze Peterovy pohyby, ale i to, jak vnímá svět kolem sebe a jak na něj reaguje. Šlo o to, jak se změnily jeho instinkty, jak se pozměnil styl jeho tance, jak se pohybuje odlišně na skateboardu, jak vnímá své bezprostřední okolí. A moc jsem se snažil do takových prvků zapracovat co nejvíce přirozenosti a nenucenosti.