Článek
Fotografův pohled na proslulou metropoli je redukován „pouze“ do černobílých obrazů. Tato cesta uchopení daného tématu je účinná. Snímky jsou barevně „osekané“ vlastně až na zrnitou syrovou dřeň a díky tomu má divák pocit určité přízračnosti celého města.
Možná je to tím, že Bitesnich získal proslulost jako fotograf aktů. Lze ale zobrazit město jako akt? Rakouský umělec vystavovaným dílem dává na otázku pádnou a kladnou odpověď. Tak jako křivky nahé ženy tušíme v šerosvitném závoji světla, tak i na newyorských snímcích jsou zákruty metropole jen tak načrtnuté v černobílých scenériích stínoher.
Mistr detailu
Bitesnich je mistr detailu. Učebnicovým příkladem je práce Procházejíce Williamsburg Bridge. Její prostorová idea je jednoduchá. Skrze ocelovou konstrukci vidíme na horizontu panorama města. Jenže ona konstrukce vytváří jakýsi šikmo položený kříž, v jehož stínu dlí hříšné město Babylon. Symbolika skrytá a přesto omračující svou transparentností. Podobně je vystavěn i triptych, všímající si symbolu města – Sochy svobody. Tři pohledy z různých stran dávají pozorovateli úchvatný plastický zážitek.
Jako když kolem skulptury obcházíte dokola a ona vás stále sleduje. V takovém potemnělém kontextu je však spíše vztyčený boží prst než oblíbená turistická atrakce.
New York Andrease Bitesnicha je temným místem, které má neopakovatelnou poetickou zápletku. Sám umělec dělal tyto fotografie v průběhu dvaceti let a přiznal, že vlastně neví, jestli se mu tato megapolis líbí. Při sledování jeho fotografií projdete podobnou nejistotou.
Celkové hodnocení: 90 %
Andreas Bitesnich: Deeper Shades
Leica Gallery, Praha,
do 29. dubna 2012