Článek
Narodil jste se v Itálii, zemí vyhlášené po staletí skvělou hudbou. Prozradíte mi, kde vězí klíč k těmto dovednostem?
V mém případě je tím klíčem hlavně to, že jsem se narodil svému otci. Všichni jej znáte jako skvělého muzikanta, skladatele, ale byl i skvělým rodičem, mým vzorem. Naučil mě toho (nejen) v hudbě opravdu hodně. A k tomuhle jsem ještě přidal studia hudby, věnoval jsem se jí a stále věnuju moc a moc.
Zaměřil jsem se na její základy, na klasiku, na divadlo, na operu, takže moje skladatelské dovednosti, možnosti vycházejí z kombinace prostředí, v němž jsem vyrůstal, a ze znalostí, které se ke mně dostávaly zvnějšku. Tak se zrodil Andrea autor. Muž, který skládá hudbu, diriguje koncerty…
Jak vás poslouchám, zdá se mi to, anebo v hudbě žijete téměř neustále?
Hudba je nekonečný proces. Musíte si jako autor v ní najít vlastní styl, musíte také ostatní přesvědčit, že je dobrý, že se dá poslouchat. Což trvá a vlastně tenhle proces rovněž nikdy nekončí. Takže ano, hudba je se mnou v různé formě pořád. K tomu přidejte to, že žiju v Itálii, která je jejím domovem. Mohl bych vám uvádět jméno po jménu svých krajanů, kteří ovlivnili svět. Tak jen namátkou: Puccini, Verdi, Vivaldi… Itálie je prostě kolébkou vokální a instrumentální hudby.
Během kariéry jste spolupracoval s řadou podobně slavných umělců, mimo jiné se Stingem, Andreou Bocellim. Ale co čeští umělci. Máte je na pracovním seznamu?
Ne. Nemám.
Třeba nějaké zajímavé potkáte v Praze, až tu budete v prosinci hrát. Váš koncert bude součástí celosvětového turné, která vzdá hold vašemu tátovi, jeho umění. Řekněte mi, hrajete na nějakých místech raději než jinde?
Takhle to nemám. Já se na všechna města, na všechny sály těším stejně. Vím, že spolupracuji s těmi nejlepšími. Vím, že umějí z našich koncertů udělat nezapomenutelné vzpomínky nejen pro mě, mé muzikanty, ale také pro diváky. Jsem obklopený profesionály. Nepochybuju proto ani při tomto turné, kde vzpomínáme na genialitu mého otce, že bude úspěšné.
Vážně nemáte rád určité místo, město, kam se rád profesně vracíte?
Já bych tohle spíš shrnul: mým domovem je můj orchestr. Budu-li mít s ním, mám-li s ním dobré vztahy, budu se cítit, cítím se doma kdekoliv. Je mi tak jedno, kde jsme, musím si rozumět hlavně se svými muzikanty a je mi dobře…
Rodina Morricone a jejich filmová hudbaVideo: JVS Group
Ale abych vás potěšil, na osobním seznamu oblíbených měst mám hodně vysoko právě Prahu. Nejen pro její krásy, ale také pro její muzikálnost. Jen si vzpomeňte, pro koho a kde skládal Mozart! A taky se u vás dobře jí.
Jí?
Ano, pamatuju si na jednu pražskou restauraci poblíž řeky, kam mě vzali a kde skutečně dobře vařili. Pamatuju si, že byla nedaleko nahrávacího studia, a víte, koho jsem tam potkal?
Ne.
Kevina Costnera! Chápete to?
Ale ano, v Praze se natáčelo, natáčí hodně amerických filmů. Ale pojďme ještě k vašemu blížícímu se pražskému koncertu. Kolik se při něm vystřídá muzikantů, zpěváků?
Kolem sto čtyřiceti. Převažují mezi nimi muzikanti, zpěváků je oproti nim méně.
To je vážně hodně. Ještě mi řekněte, jak vypadá váš den před důležitým koncertem?
Nemám v tomhle směru žádné tajné rituály, o něž bych se s vámi mohl podělit. Mým „tajemstvím“ vydařeného koncertu je moje láska k hudbě, bez ní bych nikdy nemohl dělat nic, ani koncertovat, ani dirigovat, ani skládat… A jsme zpět u mého orchestru. Jediné, na co se musím v den koncertu zaměřit, je, aby byl dobře připravený, abych byl dobře připravený i já. Pak můžeme odvést nejlepší práci.
Jako dirigent se pokaždé snažím z muzikantů dostat maximum, i když vím, že každý máme nárok na „horší“ den. Někdy zase může všechno v orchestru klapat, jenže při koncertu nastanou technické problémy… K vydařené akci tak jistě patří i kus štěstí. Doufám, že ho budeme mít i v Praze.
Orchestr jste označil za svůj domov. Platí v něm nějaká pravidla, která jsou pro vás zásadní?
Laskavost, lidskost, schopnost naslouchat…, je jich více. Bez nich by se ale žádná tour nedala odehrát. Ani ta, kterou věnuju tátovi. Během první sady navštívíme asi dvacítku míst, vedle Prahy třeba Dublin, Londýn. Vyrazíme také do Německa. Další sadu odehrajeme příští rok.
To zní náročně. Nevadí vám tak časté cestování?
Je to jako s hudbou, i cestování je kus mého života. Navíc, já se rád dívám z okénka letadel. A musím říct, že na cestu z Itálie do Prahy se vyloženě těšívám. Letí se k vám přes hory, pak se najednou výhled překlopí, hory zmizí a pode mnou je krásná krajina. Při klesání, přistání jsou vidět města, je vidět i Praha… Vždycky se na tohle těším. Láká mě to jít do centra města, projít si jeho náměstí. Když vám to tak vyprávím, přeju si jediné: kéž bych tam už byl! Musím si ještě počkat.
A co plány na rok 2023? Už běží naplno?
(Smích) Ano, už jsem začal plánovat i příští rok. Vedle tour, koncertů do něj patří i skládání hudby. Vím, že tvůrčí práce nejde někdy moc dobře plánovat, ale já hudbu nedokážu dlouho ignorovat. Nemohl bych být ničím jiným než skladatelem, muzikantem, dirigentem… Uvidím, co bude. Jisté je jediné: hudba je vážně můj osud.