Článek
Je to spousta třpytek a úsměvů, které aktéry nic nestojí a diváky jen pár stovek. Na pódiu ji doprovázela profesně více než zdatná živá skupina, neméně zdatná trojice vokalistů a přítulní tanečníci, kterým se často podařilo místo proměnit v cirkusové šapitó. To když se třeba ten nejzdatnější točil na hlavě, nebo když s dalšími kolegy po scéně poskakovali a neklidně mrskali dle módních norem uplácanými těly.
Jak neplyne čas
K atmosféře cirku koneckonců zdatně přispívala sama zpěvačka. V dvouhodinovém programu dobrou čtvrtinu proklábosila, přitom ji muselo již během první promluvy v úvodu napadnout, že české publikum rozumí tak z dvaceti procent, a tudíž by bylo lepší využít čas k představení skladeb, nebo koncert prostě zkrátit.
Okolnosti její vážné choroby jsou jistě věc nemilá, vyzpívala se z nich ostatně v písni Heavy On My Heart a že má občas náladu dobrou a jindy nikoli, netřeba sdělovat. Pokoušet se ovšem s diváky navázat užší kontakt i po hodině do té doby zbytečné práce a navíc nevyzbrojena ničím nosným zavánělo diletantstvím. Pochopit to Anastacia mohla při svém estrádním majstrštyku, když si na pódium pozvala dvě dívčiny a než je přiměla zazpívat svěží One Day In Your Life, vedla s nimi rozhovor. Marně, pro třináct tisíc diváků další prolelkované minuty.
Jistě lze namítat, že obdobná vstřícnost ke koncertům patří. Anastacia se v ní ovšem ztratila, stejně jako se ztratila v návalu hurónské profesionality svých kolegů, kterou byla obklopena. Věděla ovšem, proč ji přijala: když jí ve vokálních výškách slyšitelně docházela síla, přispěchalo na pomoc trio vokalistů a mistrovsky její práci dokonalo.
Koncertní blok byl želbohu naplněný především volnými skladbami, emotivními kousky, které jsou v období po vyléčení zrádné choroby pro zpěvačku klíčové. Díky tomu se čas kolem unaveně plížil, a již tak dost rozkouskované vystoupení bylo ještě proložené dvěma videoklipy, které vyplňovaly dobu, kdy se zpěvačka převlékala.
Zahájila písní Seasons Change a brzy se dostala k hitu Sick And Tired. Prvotní náladu rozjetého velkoměsta, ke které přispěly podobně laděné kulisy, zmírnila až volná pasáž, během níž Anastacia zazpívala You'll Never Be Alone a již vzpomenutou Heavy On My Heart.
Došlo i na přídavek
Ve druhé půli setu se znenadání objevila na minipódiu uprostřed haly. Za akustického doprovodu dvou kytaristů zapěla dojatým fanouškům cajdáky Who's Gonna Stop The Rain a Overdure Goodbye. Závěr patřil skladbám Left Outside Alone a především na poměry světa žalující I Do, jíž pak bez dlouhého přemlouvání opentlila přídavkem.
Koncert Anastacii se skalním fanouškům musel líbit. Byla bezprostřední, milá a nadšená, jako zpěvačka výbojná, zdravě agresivní a přes veškeré výhrady kvalitní.
Vizuálně to byl cirkus, který všechen ten soul, pop a trochu i rock použil pro vytvoření ultramódní atmosféry bezstarostné povrchnosti a definoval šoubyznys jako mrzkou továrnu na iluze a sny. Anastacia přitom moc dobře ví, že život sen není. Dvakrát škoda, že na pódiu v tomto trochu houpe.
